Arabská noc

Náročný titul se z příbramského repertoáru vymyká. Režisérka obstála ve vedení herců a nechala vyniknout textu, který vnějškovými prostředky dotvářela v menší míře. Herci, zvyklí na tradičnější koncepci dramat, s poetikou a stavbou textu viditelně zápasili, občas se nevyhnuli zažitým prostředkům a zvykům, ale s nezvyklým tvarem se neminuli. Aby divák hru vstřebal, musí se soustředit, zapojit fantazii, najít pochopení pro snové či nadpřirozené prvky a hledat jejich smysl. S pochopením realizovaná příbramská inscenace k hledání správně vybízí.

Ne zrovna dvakrát jednoduše napsaná hra klade velmi vysoké nároky jak na pozornost herců (v závěru byla při hostování v Žižkovském divadle často slyšitelná nápověda), tak diváků. Díky soustředěné práci režie a pětice aktérů (nejvíce mě zaujali P. Florián a I. Krmíčková) vznikla cenná inscenace, která vesměs mainstreamový repertoár tamního divadla pozitivně obohacuje. Účinkujícím může přinést nové impulsy pro jejich další práci a návštěvníkům představení zase skýtá možnost ponořit se do zcela odlišného typu dramatiky a poměřit si s ní své síly.