Tkalci.

Tvůrci se prostřednictvím hry G. Hauptmanna chtěli jejím novým zpracováním vyjádřit k dnešku. To je čin jistě chvályhodný, nicméně je nutno podotknout, že výsledek byl přinejmenším rozpačitý. Inscenace působila značně roztříštěně, zaujaly pouze jednotlivosti. Při sledování představení ve mně postupně narůstala touha vidět tento herecky silný soubor právě v třeba již zmiňované stejnojmenné hře G. Hauptmanna a ne v její variaci, o niž se zasadila zejména režisérka V. Emde. Toto nebylo šťastné spojení.

55% Řekl bych, že jde o inscenaci regionálního významu, jež nejvíce osloví publikum právě v místě svého vzniku. Jejímu obecnějšímu vyznění a zvláště pak přijetí pražským publikem dost možná může bránit pravda ukrytá v úsloví "sytý hladovému nevěří".

Hauptmannovu více než sto let starou hru tvůrčí tým použil jako základ pro moderní adaptaci. Byly vybrány motivy, které mají co říci k současnosti, a ty byly s pomocí dalších zdrojů aktualizovány a přepracovány. Inscenace mě zaujala řadou jednotlivostí, některé situace byly skutečně trefné. Ale koncepce jednotlivých scén se mi jevily často násilné, celek na mě působil poněkud vyumělkovaně. Vzhledem k tomu, že se vlastně jednalo o dost „zásadní“ témata, mě tento počin nechal nepatřičně lhostejným. I když pokus vyšel pouze částečně, dramaturgickou volbu a inscenační záměr oceňuji.