Traktát o stepním vlku (autodráha)

Nevyzpytatelný J. Kačena na téma vlk v člověku rozehrál sled více či méně (ne)srozumitelných asociací, každý z diváků snad může i některé pochopit. Kačena možná našel specifický styl, jemuž se herci zvládli přizpůsobit. V omezených prostorových možnostech scénograficky dobře řešené, výrazný hudební doprovod. Mě osobně zhruba v polovině přestalo bavit přemýšlet a hledat, co chce „básník říci“. Nepřinášelo mi ani potěšení nasávat energii, která šla z herců a jejich souhry. Představení se pro mě stalo útrpným čekáním na konec. Třeba se ale najdou diváci, které bude tento tvar bavit.

54,99 % Vnitřně koláž textů zaobírajících se vlkem v člověku, vnějškově sbírka toho, co se našlo na půdě. Změť nahodilých asociací a parciálních významů, jež s přibývajícím časem sice získává pevnější obrysy, i tak na mě ale celek působil jako kaleidoskop; je zábavné si s ním chvíli hrát, ale když jej odložíte, není důvod se k oné zkušenosti v myšlenkách vracet, co jste předtím nevykoukali, to už nedoženete.

Pocitová inscenace. Můžete se samozřejmě na představení připravit seznámením se s díly, které Jan Kačena (a kolektiv) využil k ztvárnění života vlků či vlkodlaků, nebo se můžete od všeho pokud možno oprostit a vnímat především atmosféru, scénu se všemi možnými detaily, režisérské vychytávky a v neposlední řadě i soustředěné herecké výkony všech tří představitelů vlčí smečky. A pokud budete alespoň částečně spokojeni či přímo okouzleni, a přesto budete tápat v naprostém pochopení, doporučuji se obrátit přímo na režiséra a možná vás po skončení představení provede i Ladovým obrázkem. Dobré, že?