Na toto představení asi nikdo nezabloudí náhodou. Kdo přijde, ví dopředu, o co se jedná. Úvodní diskuse civilně a slovensky moderovaná Zuzanou Onufrákovou příjemně zklidní a naladí publikum. Pak sledujeme neskutečný gejzír nápadů režisérky. S minimem prostředků a za pomoci tří skvělých herců kouzlí s náladami i významy. Pomáhá jí k tomu skvělá hudba, práce s mikrofony a světelný design. Příběh Rusalky v jejím podání strhne.

Ale pak přijde úder na solar. Cituji z recenze Radmily Hrdinové (lépe to nejde napsat): "Poněkud překvapivě a nezmotivovaně provádí na konci svůj coming out Princ, který se stává ženou, a (ještě překvapivěji) na sebe bere Rusalka jeho mužské šaty. Postavy jednají nikoli po logice příběhu, ale z autorské vůle režisérky se stávají až příliš zřetelně jejími mluvčími a celá inscenace působí vykonstruovaně. Je to škoda, protože právě skrze Rusalčinu nejistou identitu v lidském světě měla potenciál k tématu promluvit."

Co k tomu dodat? Kladu si otázku, zda se vůbec o takových intimních a ryze soukromých věcech má hrát. I když je Daniela Špinar extrovert, neměla si to nechat ve své intimní zóně? Takto explicitní (post-)coming-out je jako pornografie a působí na mne stejně nepatřičně. Všimli jste si? Ano, je tam otazník. Nejsem si tím vůbec jistý. Pořád o tom musím přemýšlet. Ale zvolené řešení rozhodně rušilo.