Tohle není blog, akorát delší názor.

Hedwig and Angry Inch je jeden z mých oblíbených filmů. Po té, co jsem poprvé uslyšela "Chci bejt, lásko, na dně kefíru*" promo, jsem si preventivně nastavila očekávání do mínusových hodnot. Takže ano – má očekávání to sice předčilo, nicméně:

Přetextování některých písní je na významné pozvednutí obočí. Zatím jsem pořád nepochopila rozhodnutí nechat Hedwig zpívat „Vzteklej prst“ (což je samo o sobě na pováženou), ale kapele ponechat jméno Angry Inch. Make it make sense, díky.

Hedwig má být osobnost. Ikona a tak trochu trash. Tomeš se možná snaží, ale tuto kombinaci jsem v něm nenalezla. Hlasově je v úplně jiném žánru + si myslím, že se můžeme pochlubit nejvykroucenější Hedwigou na planetě Zemi, což nemyslím jako pochvalu.

Vendula Příhodová inscenaci hlasově zachraňuje a táhne. Přidává tomu ten rock, který tam podle mě má být. Navíc jí role skvěle sedla. MILUJU A DĚKUJU!

Kapela je taktéž výborná, ale podivně nazvučená. Ne vždy zpívaným textům stoprocentně rozumíte. Ale jelikož texty jsou tak 2 z 10, není nad tím třeba brečet.

Každopádně (již mimo hodnocení) chci ještě podotknout, že bych ideologicky velmi ocenila, kdybychom měli na pódiu alespoň jednu gender non conforming osobu (čímž myslím i mimo jeviště, ne pouze v roli). Je rok 2022 a toto by byla ideální příležitost, aby mainstream uznal, že tihle lidi u nás existují, a že jsou dokonce i talentování.

----

*v programu jsem se pak dočetla, že to má být „Chci bejt láskou na dně kefíru“, což mi dává ještě menší smysl. Udělat ze sexy songu něco, co zní jako pohlavní nemoc je trochu….… NO! PROTI GUSTU…