85%

Záznam.

Jsem na rozpacích, jak to nazvat. Protože je celá hra jaksi strukturovaná jako mini story, kdy se počítač učí zacházet  se svými " uživateli", které potkává cestou. Jako student na začátku, celý chaotický, neví co by, rozešel se  se svojí dívkou a chce vtip. A dostává jakýsi humorný stand-up s mrtvou rodinou. To je robo ještě celý chladný a odtažitý. Pak jde kolem muže, který chce být zabit. A strká mu prst do zadku, aby mu vzápětí vysvětlil, že ho nezabije. To jsem tedy moc nepochopila. Když už přichází na Pracovní úřad, to už je veselejší a už získává sociální inteligenci, i když nevyslyší naléhání dotěrné úřednice o polibek. ( To už jsem se začala smát). A nakonec končí jeho binární tělo s jiným, ženským tělem. A říká jí, tedy té skutečné, živé dívce, že ji miluje.

Ačkoli to ze začátku nevypadá, pokaždé jde o "lidský" kontakt, o setkávání, o skutečný sociální kontakt, o lidskost a živou, chápající a naslouchající blízkost. V této době dvojnásob důležité. Jacob Erftemeijer  je  vždycky takový navenek klidný, až chladně vyhlížející. Ale ve skutečnosti je vroucí, a umí být i komik. A tento styl mu fakt dobře sedí! 

I když je to hra zajímavá, je málo akční a dost filosofická. Takže to bude asi spíše pro znalce. Ale mně to nevadí. Já se těším, až budu moci přijít. Budu sedět v první řadě a až tam bude ten výstup s Andreou Buršovou, tak se budu mohutně řehtat.