85 %  
Včera. 
    Historická budova na ostrově. Prázdný prostor, holé cihly. Holé trámy. Doslova až na dřeň. Žádné praktikáble, jenom holá betonová podlaha. 
    Známé téma, ale ne v činohře. Pan Dvořák by se možná divil, ale proč ne. Nejdřív se tady kompletativně zklidníme, popovídáme si něco o tématu. Dáme si anketku. Kdo se bojí, nechť odejde. 
  A jdeme do akce. Mladá vodní víla se dívá na dálku na krásného prince, oba jsou od sebe dost vzdáleni. Vidí se, ale nekomunikují spolu. Ona ho na dálku zbožňuje. On ji nevidí. Prochází se po skalnatém pobřeží. Náhle padá do vody. Je neznámou kráskou vytažen a chován na klíně. Mluví na ni. Ona na něj nyvě kouká, ale neodpovídá. Běží za čarodějnicí, aby jí dala možnost se pohybovat mezi lidmi a šanci být mu nablízku. 
  Tak to je původní část námětu. Tady přichází zlom. Princ chce neznámou krásku získat, chce se s ní bavit. Dělá všechno možné. Předvádí se jí v divokém diskotékovém rytmu, dělá dojem narcistického macha. Rychlost se zvyšuje, nastává vrchol, dojezd a pád. 
   Pak už začíná být agresivní, ze strachu. Uráží, padají vulgarity. Dívka ale nereaguje správně podle jeho představ. A on neví, co s tím. Není na takové chování zvyklý. Neznámá je ale stále pasivní, jen blíž, na dotek. On toho využívá. Dělá si s ní, co sám chce. Neznámá stále nemluví, přesto se mu pokouší něco sdělit. Nejde jí to. Neumí vyjádřit své vlastní emoce. Ale neutíká, nemá kam. Neumí si ve svém novém prostředí vymezit hranice. Není schopná si sama vykomunikovat svá práva. Ani neví, že by to měla sama vědět.  
    Ale ani on sám neví co s tím. Ani on si sám nedokáže říct, co by od ní vlastně chtěl. Dostává se do tenze, agrese se zvětšuje. Vztek a zoufalství je tak vysoké, že v divokých záchvatech běhá dokola jako frustrovaný pes za svým vlastním ocasem.  
     Pak začne být ona mladá dáma konečně trochu aktivní, vrací se za čarodějnicí a získává možnost 
mluvit, vymezit se, být sama sebou.  
    Ale....všechno je jinak. Princ není ta její představa na hladině. Náhle jsou si blíž. Mají společný bolestný přerod svých osudů. Mohou si jít společně bok po boku. Jsou na stejném stupni. Ona ho akceptuje, jsou si takoví, jací jsou.  
Tady tedy mne napadá,že “normální” žena při pohledu na takové běsnění svého milovaného by se bála. Ale ona je mu stále nablízku. Takže ten cit měl nějakou gradaci. Ale u něj mně to přišlo, že tam nemá ten oblouk směrem k ní. A “normální” muž by zase nechtěl takto viditelně ty svoje “prohry” a pády před někým předvádět. Ale v dlouholetém vztahu se to prostě děje. A každý taky vychází ze vzorce chování, který si přinesl ze své původní rodiny. A kde fungovala představa mužnosti jako agresivita, vulgarita, no tak potěš pánbůh.... To je ta toxická maskulinita... 
    Takže za mne dobrá pointa. Úžasná pohybová akce. Dobrá herecká akce. Aktuální téma....a moje oblíbená YOUTUBERKA. I když málo textu. Zápory: je mi líto, “že ti hercí se tak snaží” na té nešťastné betonové podlaze bosí nebo v punčoškách. A zima. Celou dobu jsem vibrovala zimou.  Jinak jsem se tak bavila, že jsem pořádně nemohla usnout. Stále jsem si formovala text, který ráno nabuším do počítače. 
V této fázi života bych přála paní režisérce Daniele Špinar šikovnou a chápající kadeřnici a kosmetičku. Jsou to vzácné bytosti, které podporují a pozdvihují naše těla i duše. A když je řeč o tom pozdvihování...taky správnou push-upku????.