Včera jsem se byla podívat na dětském představení. Já, dlouho dospělá s další dospělou, bez dětí.

Byla jsem zvědavá na nové představení Radima Vizváryho. Ve Švandově divadle jsem viděla oba předchozí projekty a byla jsem nadšená. Ale nedovedla jsem si představit, co tam s těmi dětmi bude dělat. Bude se to dětem líbit?

Ale dost obav. Stálo to za to. Nedá se vylíčit,co se dá dělat s rolí papíru. Naprosto bezbřehá imaginace. Je to vtipné,je to akční. Je vidět, že má akrobatický trénink.

Předstvení je lehce rozčleněné. Začíná jako znuděný puberťák. V příběhu se vyčleňují rúzné objekty, vzlétá motýlek, objevuje se i ptáček. Doletí až k dívence do třetí řady. Pak se objeví panáček, je houpán a konejšen. Náhle se z hromady papíru vyvalí jakýsi čínský drak a unáší malého hrdinu. Dospělý si obléká papírovou zbroj, nasedá na papírového oře a pouští se do boje a zachrańuje svého papírového kamaráda. To ale pořád není ještě konec. Hrdina pozve děti na jeviště, aby tam radostně rozcupovali zbylý papír. To je nejhezčí konec příběhu, který jsem kdy viděla. Všichni jsou nadšení, rodiče fotografují. Úžas.

Je to zejména pantomima, hrdina vše důsledně předvádí mimikou a tělem. Není to tanec, ale objevují se tam prvky japonského stylu, v sekvenci s objektem na laně. Vypadá jako nějaký asijský zlý duch.Ne všemu jsem rozuměla. Vedle mne seděla asi tříletá holčička. Taky si dala něco přeložit od maminky.

Pan Vizváry to má připravené na zájezdy po celém světě, tomu fandím. Jeho styl mne nekonečně baví. Dávám 90 procent. Jen tak dál!!