6. 4. 2019

Světla v tunelu, ProDivadlo, Kulturní sál železniční stanice Praha, hlavní nádraží.

režie: Lenka Šebek Loubalová

1. a 2. premiéra: 26. a 28. 10. 2018

    ProDivadlo je...zvláštní, divné a evidentně skotačivé. Nejsou to jen amatéři, nejsou to jen profesionálové. Je to slepenec, se všemi ctnostmi a nectnostmi, jaké může takové spojení poskytovat. Má proto dost zvláštní kouzlo pro toho, kdo nikdy nic takového neviděl. A mimochodem...ani tenhle text by nikdy nebyl napsán, nebýt pár utroušených poznámek a veliké divadelní zvědavosti. 

    Světla v tunelu, divadelní útvar zvaný hudební revue, byl vytvořen k výročí 100 let republiky. Je přehledný, dobře čitelný a sympaticky krátký (cca 70 minut). Je příběhem země, města a zároveň čtyř mužů-trampů, kteří zvolili čtyři různé cesty, jak žít svůj život v podmínkách, jaké jim postupně uplývající čas a země nabízí. K tomu zní elegantní Jiří Vašíček, Miki a Wabi Ryvolové, hebrejský klezmer, šedesátkoví Golden Kids nás ujišťují že Časy se mění, řádně si brnkne a zařve Olympic, na své si přijde i milovník nejčistší "popiny" 80. let, ale všechno si to už s odpichem sype do finále devadesátek. Nepříliš oposlouchané kousky (s výjimkou Poupat, čert je vem) jsou zároveň i podkladem pro plynoucí děj, protože textu mnoho není. 

    Do příběhu uvádí dvojice strojvedoucího a průvodčí, jejichž úkolem je strážit nádraží. Koneckonců, co taky jiného dělat, když vám nádraží zavalí hora trampů a trampek, co sedají na koleje, i když je to zakázáno? A co když se vám po nádraží začnou promenovat dámičky z dvacátých a třicátých let, pějící jako Lída Baarová a ukazující kolínka? Nebo Vám tudy proženou do dobytčáku Židy? A co když tu budou bojovat tři od Wermachtu a Rudá armáda soudružek s přednostmi? A do toho všeho tu ještě občas elegantně popoběhne nebo protančí Praha v bílém s šerpou a slunečníkem, nebo dramaticky projde černý Osud? Těžké, velmi těžké. 

    A čtyři trampové, plující s proudem času, mají své starosti. Ten emigruje (a nechá za dráty ženu a dceru), ten se bezcílně toulá, ten se zvolna upíjí a ten...chce prostě přežít. Pokusí se o emigraci, která se nepovede, je za to bit příslušníkem, co byl tak rychle po ruce, a podepíše svůj úpis. Zas se snaží narovnat, a hele, hned je tu jiný příslušník, co mu ochotně provede masáž zad pendrekem. A zvoní se klíči a na Národní, přímo před novým sympaťákem s bílou přilbou, velkým plastovým štítem a pendrekem, stojí trampík, co se tak nějak ocitl v čele davu, dohadujícího se na jméně, které vlastně mají volat.

    Časy se mění...ale ne pro všechny trampy. Tramp-emigrant je zpět, s kovbojským kloboukem a banjem, manželka i dcera objaly...konec dobrý, všechno dobré. Tramp-pijan je odveden do věčného spánku a tramp, co chce být aspoň pro sebe hrdinou i v té nové době, se dostane do presu exekucí a je tu opět příslušník (teď již PČR), který ho vyšťouchá z veřejného prostoru. Vrátí se na nádraží, tam doprostřed, přímo mezi koleje jako do peřinky. 

    Ono to dopadne dobře, vážně, i když teda jakoby umře...nebo že by...trampské nanebevzetí? Neřeš, zpívej, pokud znáš aspoň trochu text, užívej si.  A zatanči si. 

    Jak hodnotit? Těžko, nemám pro nic podobného vytvořenou žádnou stupnici. Jestli líbí? Líbí, a překvapivě celkem dost. Příběh, tanečky, kostýmy, herci...