Abych nezačínal hned kritikou, musím uznat, že Viktor Limr byl výborný a vlastně jen díky jemu a jeho postavě Perkinsna nějaké plusové body dávám.
Ano, Zamilovaný sukničkář je fraška, a jako žánr by měl příjemně polechtat a pobavit. To se dobře daří snad u starších dam, které si užívají prostinkých sexuálních narážek a bouří smíchy, když se L.Vaculík plazí v převleku jakési šelmy po květináči. Takovému publiku pak stačí vulgárnější slovo a následuje výbuch smíchu.
Možná někoho pobaví, když se mladík vydává za ženu, po jevišti pluje s vějířem a všechny postavy jej za ženu (nepochopitelně) pokládají. Jiného, když si idiotský kapitán nechá 4x rozbít nos dveřmi a vždy upadá do bezvědomí s výkřikem "teroristi". Nebo nekonečné poskakování tří postav, které prekérně uvízly ve svých zipech. Možná jsem divný, ale mě tohle nebaví.
Problém není ani tak v hercích, jako ve hře. Ta je bezduchá, chybí jí špetka chytrého vtipu, který si nemusí vypomáhat laciností. Ano, vtip tam najdete, ale je uboze jednoduchý. Je to ta nejprostší varianta humoru, jaký si dokážete představit. Bylo mi trapně za herce. Vážně se musí živit tímhle?
A když jsem u herců - Lukáš Vaculík si po každé své větě hlasitě plácá do stehen. Skoro to vypadá, že tím dává signál svému hereckému partnerovi, že začíná jeho replika.

Shrnuto - máte-li rádi bystrý humor, na Zamilováného sukničkáře zapomeňte, ten jej v sobě nemá.