I přes malý zájem médií o inscenaci Hobit doputovaly do Divadla Lampion v Kladně v sobotu 17. května 2014 desítky, možná stovky malých i velkých lidí. Po představení nechtěli vstát, tleskali a tleskali, přestože je v předsálí čekal další kreativní program.

Kdo má to štěstí a četl Hobita dřív, než viděl jeho filmovou adaptaci, musel se při tomto představení vrátit k pozoruhodné náladě geniálního literárního díla. Na celkové ploše šedesáti minut nejprve překvapí poměrně velkorysá expozice fenoménu hobita. Čaj v anglickém porcelánu, samozřejmě koláčky a další požitky jsou servírovány herci doslova obskakujícími jedinou loutku – Bilbo Pytlíka – a my si užíváme tu pohodu útulného Dna pytle s ním. Přesto během jedné hodiny stihne družina proputovat všemi podstatnými dobrodružstvími a zkouškami příběhu - únikem zlobrům, pronásledováním skřety, prstenovým setkáním v jeskyni či zážitky z Temného hvozdu.  Přitom nepřijdeme ani o vyvrcholení, kterým je šarvátka o poklad mezi různými rasami a bitvou pěti armád. Dětskýma očima pozorujeme sled nebezpečných zápletek, ale někde v dalším plánu proměnlivé krajiny vnímáme (děti možná podvědomě), že ani tento pohádkový svět dobra a zla přitom není plochý a černobílý, ale naopak plastický, pestrý. Právě jako v té knize! Dobře zkrácený skript má na svědomí zkušená autorská dvojice Marie a Zdeněk Hořínkovi.

Scéna je mnohovrstevnatá - od malinkatých loutek, přes panáčky velikosti „miminka“, herce až po scénu zaplňujícího draka. Snad jen v jeho případě si divák vzpomene na Jacksonovo filmové ztvárnění Šmaka. Naštěstí jen u něho! Vždyť od divadla nelze očekávat akční velkofilmovou podívanou, která má s knihou málo společného. Kladenský Hobit však ano, skřeti přece nejsou žádná pokovaná monstra, ale malé hloupé svárlivé potvory. Děti jejich scény baví mimo jiné kvůli jejich skřetímu herci, který si v nesmyslných hláškách šlape na jazyk a k tomu mu vyčuhuje z košile podolek (František Čachotský). Gandalfa nehraje loutka, nýbrž přesvědčivě podaným výkonem Václav Rašilov. I bez šedin a vrásek času je před dětským publikem dostatečně důstojný, a přitom přívětivý. Propojení loutek, herců a efektů funguje nenásilně, režisérská dvojice Marek Bečka a Vít Brukner (ze souboru Buchty a loutky) projevily cit pro příběh určený dospělým i dětem a přidali trochu více tabákového koření (a elfům šampaňského), aby se zasmáli všichni. A opravdu :-)

Kéž by o této hře vědělo více rodičů a učitelek a mohlo ji vidět obecenstvo ve více koutech naší malé evropské středozemě... Stálo by to za to. Jinak přespolním nezbývá, že vyrazit na cestu do Kladna a zase zpátky.