Brněnský Biskupský dvůr je opět centrem open air představení.

Tak nám to už končí… Koronavirová krize, úplné zabrzdění kulturních akcí. Divadla konečně začínají hrát, také ne brněnském Biskupském dvoře. Nejdřív několik základních informací: Jádro objektu Biskupský dvůr tvoří gotické probošství brněnské kapituly, z něhož se dochovala gotická věž. Autorem renesanční přestavby z konce 16. století byl stavitel Antonio Gabri. Po rozsáhlé rekonstrukci v roce 2009 se stal Biskupský dvůr jedním z kulturních center města. Iniciátorem pravidelných divadelních přehlídek je Moravské zemské muzeum, spolu s brněnskými divadly. Od počátku to bylo především Městské divadlo Brno, později se přidaly další brněnské scény.

Pestrý umělecký program Biskupskému dvoru opravdu sluší. Inscenace hrané na pozadí nádherné katedrály sv. Petra a Pavla, to je nevšední zážitek.

Dekorace renesančního nádvoří se hodí i pro tituly, které byly napsány přímo pro toto nádvoří: vtipná Vzpoura hrášků o životě badatele Mendela, epopej o baronu Trenckovi, veliteli pandurů, který nakonec skončil ve vězení na brněnském Špilberku, nebo inscenovaná pověst o brněnské kole. To vše mají na svědomí herec Městského divadla Petr Štěpán, dramaturg Jan Šotkovský, herec a režisér Stanislav Slovák, plus hudební skladatel a kapelník Karel Cón. Ono se totiž ve všech kusech autorské trojice hraje, tancuje a zpívá.  A vždy je obsahem velmi volný a vtipný výklad konkrétních dějinných událostí, které se nějak vážou k Brnu. Třeba v Baronu Trenckovi má „techtle – mechtle“ řečený zbojník přímo s Mariji Theresií. Také poslední „výklad dějin“ je spojený s Brnem, přesněji s pobytem britského premiéra Winstona Churchilla, který dlel jenom pár dnů na nedalekém hradě Veveří. Také v tomto výkladu dějin se trojice „uličnických autorů“ pustili do velké události, ve světové premiéře. Jejich představení NAPOLEON anebo alchymie štěstí je zase zdařilým a humorným výkladem dějin, které se váží k Brnu.

Příběh se odehrává dle doložené skutečnosti, pobytu W. Churchilla v Brně, z čehož autoři vytvořili hezky ujetá fakta, kde se setkáváme s různými osobnostmi, od Lenina, Hitlera, Napoleona až po Mussoliniho. Autoři si vesele pohráli s hospodskými scénami, kde jsou vedeny dialogy v brněnském nářečí, kterému se říká hantec.  Přiznávám, že byť jsem dost dávný obyvatel Brna, třetině hlášek jsem nerozuměl. Ale komično to bylo ohromné.

V inscenacích tohoto typu jsou vždy důležité písničky, které zkomponoval Karel Cón a živě v ochozu renesanční stavby na pozadí jeviště, hrál orchestr Městského divadla Brno. K tomu nutno přičíst nenápadné, ale důležité zásahy scénografa Jaroslava Milfajta, který upravil několik částí scény do dostavby. Divákovi se může zdát, že tam stály vždy, tak slohově pasují k tomu renesančnímu pozadí.

Jediným nedostatkem na premiéře bylo počasí. Vždy se na vnější scéně všichni bojí, diváci i divadelníci, aby nepršelo. V ten večer premiéry bylo jasno. Tak jasno, že teplota toho 28. května klesla večer na plus 11 stupňů. Divákům byla zima a při pohledu na herce, především na lehoučké kostýmy hereček /autorka Andrea Kučerová/ projel mráz i diváky. Ti na scéně předvedli skutečně kvalitní výkony.

Každým rokem jsou letní představení v prostředí Biskupského dvora divadelním svátkem. Ale rok 2021 bude výjimečný. Po pandemii a z toho plynoucího „absťáku“ bude každé představení takovým svátkem múz, jako v ten premiérový večer původní hry Napoleon.