Abychom si rozuměli. Muzikál to není. Činohra to není. Divadlo Radka Brzobohatého přináší na žbluňkající vlnky českého fakt malého rybníčku (soryjako, pokud si myslíte, že se na českých lučinách a borech hrají opravdu velké muzikály) něco úplně jiného. Tsunami je tady. 50 odstínů! je totální punkový nářez tak trochu (více) ve stylu The Flying Circus. Ono už to takhle začalo v malém divadélku na Brodwayi, pokračovalo v divadle větším taktéž na Broadwayi (v N.Y., Na Příkopě opravdu nééé), až dochází k naprosté eskalaci v pražském divadle v Opletalově ulici. Tenhle kus je pro každého, leč chápu, že ne každému se bude líbit. Kdo chce, užije si, kdo nechce, nu, tak už to v životě chodí:-)

Tak tedy. Perverzní příběh z pera paní E. L. James zná snad každý, popřípadě o tomto veledíle alespoň slyšel či viděl některý z filmů. Tři knihy, tři filmy. Vážně:-) Logicky si takovýto klenot říká o parodii a ta pražská se vyvedla náramně.

Vkusně vyřešená scéna provokuje od samého začátku, bo se opírá hlavně o tři multifunkční komponenty v podobě písmen S, E a X, zatímco pozadí tvoří zástěna z magnetofonových pásků či co to vlastně je, každopádně celé to lehce a elegantně navozuje atmosféru německého pronofilmu let sedmdesátých. Což jenom podtrhuje bizarní nasvícení. Jednoduchá úchylná nádhera.

Romantický příběh panny Any z železářství a rozmazleného perverzního miliardářského synka Christiana je vyprávěn a prožíván třemi z nejrůznějších důvodů sexuálně neuspokojenými ženami, které knihu čtou ve svém knižním klubu. Holky - vypravěčky to umějí neskutečně rozbalit. M*dat! A dál?

Hraje živá kapela. Opravdu dobře. Původní velmi vtipné texty písní jsou přeloženy snad ještě vtipněji Adamem Novákem. Jeho překlad je velmi, ale opravdu velmi povedený. Snad dokonce životní, a že převedl do češtiny světových muzikálů požehnaně. Kupříkladu legendární There´s Is a Hole Inside of Me je v páně Novákově překladu Tunel před kolaudací (modří a pražané už vědí), což je totální klišé, geniální, dokonalé a vystihující původní autorský záměr. Mooooc se podařilo, vážně, palec nahoru!

Režie se ujal kmenový režidér DRB Lukáš Burian, a pokud se nepletu, na tenký muzikálový led vstoupil poprvé. A protože na tento led vstoupil s velmi vybranou společností talentovaných, mladých a přesto již ostřílených muzikálových herců, činoherní pasáže nejsou pouhou vatou, jak tomu v mnoha případech je. Tohle je opravdové divadlo. A pěvecká a taneční čísla, která si berou na paškál nejen 50 odstínů, ale též světoznámé kusy jako Fantom opery, Bídníci, Sestra v akci či Děti ráje:))))), jsou zazpívaná a zatančená náramně. Tančí se též na tyči!

Nu, a pomalu se dostávám k největší devize toho nádherně úchylného dílka. K hereckému, rozuměj též pěveckému a tanečnímu obsazení. Ano, hrají a zpívají herci, kteří možná nejsou až tak známí z Růžovky či Ulice, ale skutečně umějí hrát, zpívat a tančit. Titulní role se ujal Přemysl Pálek (Pán odstínů Christian Grey), bez alternace. Je třeba něco dodávat? Když se stála fronta na banány a na sex-appeal, drze předbíhal a šel si alespoň pětkrát, bůh tance mu již dávno předal živnost, je neskutečně vtipný a navíc má krásné kudrnaté vlasy.

O roli Iron Maiden aka panny Any z železážství se podělily Charlotte Doubravová a Kateřina Bohatová a obě tyto famózní zpěvačky dávají Christianovi pořádně zabrat. Zrzka k nakousnutí či andělská dračice? Tomu říkám alternace. Obě hrají blbku jménem Anastasia bravurně, a přesto je každá jiná, herecky i pěvecky vynikající. Bravo. Parametry kategorie sex-appeal splňují na 140%, což je vlastně oproti původní předloze špatně, ale rozhodně to nebude nikomu vadit:))) Ve všech dámách určitě probudí jejich vnitřní bohyni. O pánech se raději zmiňovat nebudu.

Holky knihomolky jsou kapitolou zcela samostatnou. Všechny opět trpí výše zmiňovanou vadou jménem sex-appeal:-) Vanda Karolyi již tradičně skvěle zpívá i tančí, Michaela Zemánková též, to se ví, leč v tomto zdánlivě jednoduchém perverzním dílku přidávají ještě pořádnou porci poctivého herectví, což může být zásluha režiséra. Kdo ví? V neposlední řadě přicházejí na paškál obě Carol a jejich lacláče. Tyto dvě dát dohromady, to byl opravdu majstrštyk. Neuvěřitelná fyzická podoba, obě se jmenují Kateřina, obě se objevují na prknech DRB poprvé, nenajdeš sedm rozdílů, asi jen jeden, jedna z nich je o dvě hlavy větší:))) Obě jsou neskutečně roztomilé. Kateřina Steinerová Kráĺovská a Kateřina Pechová. Krtečci:-)

Olé! Přichází Anin ctitel José. Jedna z nejtrapnějších a nejúchylnějších postav v dějinách divadla. Miroslav Hrabě je José. Již dlouho jsem nikoho neviděl hrát s takovou elegancí a bravurou totálního pablba. Rozhodně nebezpečné pro slabší bránici. Já už zase smíchy škytám.

Company není nikterak veliká, dalo by se říci, že malá:-) Dva tanečníci a jedna ztepilá tanečnice. Méně však může být i více. Jakub Sedláček se na prknech DRB objevuje poprvé, leč na pražských scénách rozhodně není žádným nováčkem a je to bourák. Vypracovaná postava a fyzicky náročné kreace jsou pro něho samozřejmostí, leč nepostrádá též sympatický výraz a taktéž projevuje herecké vlohy. Evžen Bočkor, již v DRB veterán, vysoko přeskakuje vlastní stín, asi pod vlivem Christiana Greye se neskutečně odvázal. O roli sexy tanečnice se dělí ztepilé děvy Markéta Šandová a Eliška Kenclová, které kromě sado-maso bravurně zvládají též tanec na tyči. Na paty jim samozřejmě šlape pan Pálek. Tedy vlastně je sjíždí. Předjíždí? Ojíždí? Na té tyči myslím.

Choreografie jsou s ohledem na velikost jeviště střídmé, Linda Fikar Stránská se s Andreou Strakovou dobře doplnily. Ze sedaček vás nezvednou, možná si, vzhledem ke kvalitě účinkujících, mohly v některých scénách dovolit i více, ale celkově to funguje na pohodu a na sex.

Závěrem. 50 odstínů do každé rodiny. Neotřelé, sexy, tak akorát na hraně, bez zbytečných vulgarit, vtipné, nikdo se nesvlékne, s báječnými herci, kteří mají tah na branku. Nechybí dvě P (rozuměj Přemysl Pálek), skvělé zpěvačky, tanečnice a tanečníci ani šílený hispánský sexuální loudil.

Konečně se i v v zemi české něco pohnulo. Snad nezůstane u této první vlaštovky.