První letošní premiérou v Divadle Petra Bezruče je po téměř dvou stech letech stále živá  hra N.V.Gogola ŽENITBA, pojednávající o vysoce postaveném petrohradském starém mládenci, který s nerozhodností usiluje o to, aby se oženil. Temná satirická komedie odhaluje na svých postavách a vynáší na povrch špatné lidské vlastnosti, ať už je to lenost, omezenost, ješitnost, chamtivost, vychloubačnost, lež a intrika, a to takřka se škodolibou radostí, je ale také prosvětlena dojemnými a očistnými tóny. Hraje se v překladu Luboše Suchařípy, který nestárne, místy je mluva trochu posunuta do současnosti. Režii má a hlavní roli převzal po zamýšleném a bohužel zemřelém Norbertu Lichém sám režisér Janusz Klimsza a zopakoval si tak výstup na stejná prkna, jaký zde předvedl před více než dvaceti lety ve hře Ústa Micka Jaggera. Premiéra se uskutečnila 15.března

Scéna Michala Syrového je strohá, nejprve ji tvoří před jeviště předsazená veranda, kde sedí náš hrdina a když přijde dohazovačka a jeho přítel, chvíli se dohadují a odcházejí k nevěstě. Veranda se později rozevře a rozsune na dvě poloviny, takže se objeví velký neutěšený pokoj, kde jsou postupně i ostatní, ženich, nevěsta, její teta a všichni nápadníci. Stojí tam čelně jednoduchý divan, několik křesel po stranách, vpravo je východ s korálkovým závěsem a další vlevo s dveřmi. Do prostředí zřejmě zavanula současnost, na stole stojí počítač, postavy si ukazují lidi v notebooku a domlouvají se mobilními telefony. A před scénou stojí tři různě vysoké popelnice. Lehce výstřední či ošoupané kostýmy tvořící protiklad k vážné černi hrdinova obleku a především rozcuchané či naddimenzované účesy navrhla Marcela Lysáčková a autorem hudby je Nikos Engonidis.

Ve středu hry stojí ženich, ředitel odboru Podkolatov Janusze Klimszi, statný, obrýlený, s tmavou parukou na bílých vlasech, důstojně nemotorný, rozvážně mluvící a především nesmělý a nerozhodný. Na rozdíl od ostatních postav se chová střízlivě a zdrženlivě. Proti němu stojí Agáta Magdalény Holcové, mladistvá, útlá, hbitá a také jednoduchá, ztřeštěná i panikařící, provádějící nepředstavitelné pitomosti. S ní bydlící teta Arina Kateřiny Krejčí je jí trochu podobná, jen trochu usedlejší a vypočítavější a snaží se neteř uklidňovat. Dohazovačka Tekla Markéty Harokové je vemlouvavá, obratná, ráda se napije a umí prodat jakoukoli nevěstu, podobně jako Podkalotovův přítel Kočkarev Ondřeje Breta, sám jí kdysi oženěný, který je ještě horlivější a prohnanější, dovede vše zařídit a využít všech úskoků a nátlaků, aby se dalších zájemců o nevěstu zbavil. Při tom předvádí neuvěřitelné klauniády.

I herci v rolích nápadníků naplno rozvinuli svůj komický talent. Přednosta odboru Nenažraný Jáchyma Kučery je hrubián s rozcuchanými vlasy, v rozevlátém šusťáku, s kufříčkem, kontrolující a přeměřující možné věno a požadující podpis nevěsty, bývalý důstojník pěchoty Onučkin Lukáše Melníka s červeným nosem alkoholika a přehrnutými vlasy, jen sedí, tupě mlčí, vyvaluje oči, s koktáním se přihlouple vyptává a pak v koutku masturbuje, bývalý námořní poručík Žvanikin Mariána Chalányho s rozčepýřenými vlasy je stále veselý, chlubí se (ošoupanou) uniformou a tím, že byl s lodí na Sicílii, přitom se za každou cenu snaží oženit. Z lidu jsou tu ležérní pánův sluha Štěpán Víta Hofmana a lenivá pánina služka Duňaša Barbory Křupkové, věčně se sluchátky na uších.

ŽENITBA ovšem nezachycuje jen někdejší ruskou skutečnost deformovanou komediálním perem, ale dává nám pohlédnout především na nás, na naši nedokonalost a špatné vlastnosti. To této satirické komedii zajišťuje, že bude stále živá a bude dlouho bavit, tedy dokud bude trvat instituce manželství. Robustní režie Janusze Klimszi bez jediného hluchého místa, s důrazem na groteskní stylizaci postav a její výsledek s dokonale sehraným souborem Divadla Petra Bezruče nás o tom přesvědčila a především nám poskytla silný zážitek.