Čím to, že obehraná naivistická crazy komedie Sugar aneb Někdo to rád horké neustále baví diváky? Snad proto, že travesty exhibice dvou hlavních hrdinů nepřekročuje hranici vkusu, děj balancuje na hranici reálné fabulace, zápletku košatí akční gangsterské výstupy a divák nad osudy postav dvou nezaměstnaných hudebníků a samozřejmě krásné Sugar zjihne, ani neví jak. Rámec tomu dotváří příjemná dobová jazzová houpavost i kadence.

Inscenace Divadla pod Palmovkou je ramake úspěšné inscenace Stanislava Moši, kterou připravil v Lublani. Výchozími principy inscenace jsou komiksové obrázky, kontrastní svou bílou a černou, samozřejmě retro stylizace a také přiznaný naivismus celku. V okamžicích, kdy se ale hraje moc „na vážno“, jde tento příhodný záměr samozřejmě zcela do háje a inscenace jako celek přestává fungovat. Důslednější uchopení tématu jako hry na retro, využití komiksové stylizace od začátku do konce a úplné odkopání faktu, že činoherci si jen „hrají“ na muzikál, by odstranilo třeba ty děsné křeče dámského orchestru Sladké Sue (bohužel zvýrazněných hudebním playbackem!). To byste také nevěřili, jak Stanislav Moša „naučil“ stepovat herce Palmovky, že si ani nevšimnete, že tuto techniku, až na nějakou tu výjimku, neovládají. A ještě k tomu to působí mile a vtipně.

Muzikál nečekejte, jen pár více či méně povedených hudebních čísel. Inscenace je však „v činoherní rovině“ zahrána perfektně. Radek Valenta se nádherně vžil i do ženské psychiky, i když ženskou identitu zprvu tak rázně odmítal :-))) Ondřej Kavan zas dobře střídá rafinovanost (spíš vykutálenost postavy) a odzbrojující dětský kukuč. Michaela Badinková výrazem a maskou hned připomene slavnou Merylin, ale nepatří k výrazným tahounům inscenace. Možná je v ní až moc holčičí pózy, než aby byla tou osudovou kráskou. Miloš Kopečný jako milionář Osgood opět baví diváky neodolatelnou komikou a drobné komické výstupy to je už ideální plac pro Jana Konečného v různých roličkách. Sugar v DpP je příjemné představení, více přívlastků ale k němu asi už nedodám.

Viděl jsem to, co jsem viděl, a celkový dojem z viděného je 60 %.