Šampiónky jsou ženská modifikace slavnější hry Claude Confortèse Maratón. Jeden závod se mění v běh životem. Zdrojem komiky jsou takové ty lidské projevy euforie a samozřejmě zoufalství. Chvílemi z jeviště prýští taková ta mudroslovná klišé o životě, intrikuje se jako v životě nebo v lepším případě dojde na spojenectví aktérek závodu. Režijně je to zručně pospojováno a naaranžováno, ale téma běhu životem je velmi neuměle umleto, dramaturga tato inscenace zřejmě neviděla. Snaha odprezentovat tuny nesourodého textu, který strhnout neumí a nemůže umět, se tak nějak spokojila s ilustrací stavu běhu.

Oživení obstarají průvodní písně ve skvělé interpretaci Michala Malátného, který než jako herec je spíše znám jako frontman skupiny Chinaski. Nutno říct, že trojice hereček (Simona Postlerová, Kateřina Janečková, Zuzana Katolická) podává obdivuhodný fyzický výkon téměř po celou dobu představení. Nejvýrazněji z nich působí Kateřina Janečková jako ještě mladé sportovní naivní ptáče. Dál fakt nevím, co bych dodal. Lépe býti umořen během, než „filozofickými desetiminutovkami“ před přestávkou a ke konci představení.

P.S. Příště už zadám Cechu vrahů zakázku směřovanou na mondénní dámy a babičky, které si musely začít okamžitě polohlasně sdělovat, že „to je ta z Ordinace, ne? (...) a ta mladá je přece ta Ošklivka Katka!!!“. Jak málo stačí lidem ke štěstí a jak ještě méně stačí, aby Katka Janečková hrála divadlo s tímhle cejchem. To je tak, když se někdo upíše seriálovému Mefistovi, který naservíroval popularitu u mondénních dam a babiček skrz debilitu.

Viděl jsem to, co jsem viděl, a celkový dojem z viděného je 50 %.