Letí stylově konečně na letišti, ale už coby produkční značka pro projekty, které vznikají pod hlavičkou Centra moderní dramatiky. Jelikož to sídlí v Divadle na zábradlí, došlo i symbiózu s herci tohoto divadla. Vedle odehrání premiérové série představení na letišti Ruzyně, jako site-specific, bude inscenace Nebe nepřijímá normálně uváděna právě na scéně Divadla Na zábradlí.

Viděl jsem tu premiérovou verzi ze série uvádění na letišti. Napětí očekávání už mě provázelo v autobusové lince 100, obvykle zaplněnou kufry a bágly. Vystupujeme na Terminálu 2 a po krátkém hledání nacházíme místo, kde se bude hrát. V obří odletové hale, byť poněkud stranou od hlavního proudu nic netušících pasažérů, tam, kde přepážky stále čekají na své využití. Přesto se stávalo, že se mezi herci pár udivených cestujících ocitlo.

Spousta projektů vypadá předem zajímavě, ale když dojde na věc, přinese to rozpačitý dojem. Sdělnost pětice kratičkých textů je různá, stejně jako každávesjinýpes čtyř režijních stylů. Zadání-režisér-zásah se pospolu setkává v minihře Falka Richtera Eletronic Love. U ostatních byla znát snaha naplnit zadání a zároveň přidat „velké myšlenky“, ale až na pár momentů to ale byla snaha taková křečovitá. A podle toho, co trefně poznamenala Jitka K. ve svém uživatelském komentáři, nebudu sám, koho štvalo nadužívání fuckování, které bylo výsledkem překladu slova „shit“.

Uvedení projektu na letišti přineslo aspoň zajímavou site-specific atmosféru (s nemalými technickými problémy, ty ale nepočítám), v klasickém kukátku si to neumím představit, bude to asi takové „plošší“ na vjemy, možná však více niterné, protože herecky tento pětiboj na letišti, pravda v nestandardních podmínkách, neuchvátil.

Viděl jsem to, co jsem viděl, a celkový dojem z viděného je 50 %.