Gogola nemusíte vůbec aktualizovat. Jeho Hráči, komedie o světě podvodníků a podvodníčků, jsou bohužel dokonalým obrazem právě naší doby. Taktika zní: bystrý vtip, jasný rozum a hlavně žádné ohledy. Kdyby mělo zůstat jenom u mamonu, pověstné gogolovské zrcadlo by odráželo polovinu skutečnosti. Jenže tady se začíná manipulovat i s lidským osudem. V době přiblblých směrnic EU taky trefa.

Výhodu mají ti, co tuto Gogolovu hru neznají. Ti si geniálnost její dramatické konstrukce vychutnají v plné parádě. Neznám lepší neprediktivní zápletku, i když děj si to vlastně přímočaře šine dle předobrazu, který stvořila doba a její lidé. Mrazí z toho a ne málo, přitom nic tomu neubírá komediální a notně hravý pohled režiséra Petra Svojtky. Situace postav vůbec nemusí být veselá (jako že většinou není - buď opravdu, a nebo to předstírají), přesto diváci se usmívají nebo přímo chechtají. Že by to odněkud znali? Jaká to náhoda, že závěrečný Icharevův monolog by klidně mohl posloužit jako komentář k situaci v pražském Richterlandu!

Viděl jsem perfektní hráčskou souhru herců Městských divadel pražských a – řeknu to klidně naplno – poprvé za „asi patnáct let“ se mi líbil výkon Michala Dlouhého. A to tak, že velmi.

Viděl jsem to, co jsem viděl, a celkový dojem z viděného je 80 %.