Divadlo Letí, resp. Centrum současné dramatiky, se pomalu ale jistě etabluje mezi progresivními proudy českého divadla. Programově přibližuje současné texty jak formou scénických čtení, tak sem tam i regulérní inscenací. Cvrch (rozuměj Cvrččí vrch) mladého rakouského dramatika Thomase Arzta je ta nejnovější.

Co se děje kolem Cvrchu, vlastně vychází z několika konstrukčních tezí. Kopec má být zalitý sluncem, všude lahodně pějí cvrčci a toto místo v náručí přírody je tím pravým pro firemní akci. Aby si ti mladí, kteří táhnou otěže úspěchu, po celoročním vymývacím zápřahu společně odfrkli. Nebo našli nového investora z ciziny. Párty z vnějšku narušuje podivné individuum, lovec, který z vrchu Cvrchu vše pozoruje a občas vystřelí. Interní pnutí zas obstarají alkoponory do stavu beztíže, erotické vášně a spousta nedořešených vztahů mezi účastníky párty, takže o eskalaci problémů a násilí (a tudíž o nějaké to dění na jevišti) se nemusíme bát. To samo o sobě dramaticky nosné moc není.

Fígl hry je pochopitelně v identitě tajemného lovce, kterou neprozradím. Doufám, že mnoho neprozradí ani slovo koloběh, který roztočilo obracení se zády k tomu, co bylo. Někde v druhém plánu hry pak na mě jukají všechny ty roztodivné charaktery lidí, kterým oddanost firmě vymyla mozek. Ti lidé se začínají chovat „jako koncern sám“. Citlivky nemají šanci.

Viděl jsem podobenství, které kvůli své vymodelované konstrukci nemusí být všem srozumitelné, s recyklovaným tématem, který se podstatného dotýká jen zlehka. Pořád si myslím, že mezi řádky těchto her z firemního prostředí patří latentní nálož výsměchu (tak jako k tématu přistupují např. Urs Widmer nebo Mark Ravenhill) než komplikace s groteskní tajuplností. Hlavně tu vůbec nejde o cvrčky!

Cvrch Divadla Letí je režijně hravá a dramaturgicky poněkud nedotažená inscenace. Nemůžu se přitom zbavit pocitu, že hravost je v případě této inscenace pohodlným můstkem, který přenese přes nedostatky hry samotné i jejího zpracování.

Viděl jsem to, co jsem viděl, a celkový dojem z viděného je 50 %.