Dramaturgickou volbu Divadla v Dlouhé inscenovat Feydeaua budou mnozí pokládat za scestnou. Na ambici udělat také nějakou taškařici nevidím nic špatného, má-li potenciál něco pojmenovat, na něco ukázat, ale také – jako v tomto případě – představit texty, které nikdo u nás na divadle zatím nedělal. Dvě aktovky mistra situační komedie překvapivě disponují strhující psychologickou drobnokresbou a znamenitě popisují genom neurotického uzlíčku zvaného manžel na straně jedné a na straně druhé zběsilý hysterický přízrak, v nějž se proměnila manželka. Tohle není o manželských hádkách...

Režisérka Hana Burešová s dramaturgem Štěpánem Otčenáškem nám předložili dvě aktovky. Jsou rozdílné nejen inscenačním časovým zakotvením (první je hrána jako dobovka, druhá je posunuta do našeho času), ale i mírou uvěřitelnosti zápletky. První o neposlušném děťátku, které nechce pozřít projímadlo, spouští očekávanou fekální pointu. Konstrukce hry je však spíše k pousmání a asi se najdou tací, kteří zde najdou slabinu večera. Druhá aktovka o zubaři zašlápnutého pantoflem rozhazovačné manželky je daleko uvěřitelnější, protože hnacím motorem je chování vlastně dnešních nafintěných zlatokopek. V obou případech Madla Zimová i Marie Turková představují exemplárně nesnesitelné fúrie, které své mužíčky neschopné vzdoru (Tomáš Turek, resp. Pavel Tesař) mění doslova v kus hadru. Tajfun ženské logiky, hysterických ječáků, postulátů bez diskuse a podivuhodných reakcí na sebeblbější podnět mě vyděsil. Pokud snad někdo zůstane nevyděšený, tak mu gratuluju, protože to asi (ještě) nezažil.

Jistě, chování obou manželek a jejich mužíčků v inscenaci je groteskně nadsazené, nicméně ty vzorce latentní zkázy, které sem tam problesknou i životy milujících se párů, Feydeau měl vypozorované dokonale. Nová inscenace Divadla v Dlouhé s nimi pracuje na jedničku. Nestaví je však jako zrcadlo, pouze si všímá nevinných momentů, které spouští lavinu. Vidíme dokonalou vivisekci podstaty hysterie. Jestli se v tom (nebo váš vztah) poznáte, záleží jen na tom, zdali připustíte, že se hraje i o mně (či o nás). Jinak budete mít s přijetím feydeauovského večera v Dlouhé problém.

Viděl jsem to, co jsem viděl, a celkový dojem z viděného je 70 %.