Na začátku sezóny 2023/2024 obohatila česká jeviště dvě pozoruhodná monodramata. O inscenaci Na první pohled jsem se již v nedávné době rozepsal a poprvé v mém desetiletém působení na našem portálu nešetřil hodnocením 100 %. Druhou hrou, o které budu psát v následujících řádcích, je osobní zpověď charismatické herečky Iris Kristekové nazvanou Invisible III. / Iris. Číslo v názvu inscenace napovídá, že se jedná již o třetí dílo s nějakým společným prvkem. Tím je skutečnost, že se jedná o autobiografické inscenace vzniknuvší pod divadelním souborem Tantehorse, jenž se věnuje autorské tvorbě. Přiznávám, že Invisible III. / Iris bylo mé první setkání s touto skupinou, a vzhledem k vysoké kvalitě pravděpodobně ani posledním. Invisible I. / Hannah a Invisible II. / Barbora Kaufmannová již na repertoáru nejsou, ale Invisible III. / Iris doufám ještě nějaký čas bude, protože tahle hra rozhodně stojí za návštěvu a zhlédnutí.

Společným jménem pro výše zmíněné tři inscenace je Miřenka Čechová, která stojí za texty a režiemi. V případě Invisible III. / Iris je však autorkou společně s Iris Kristekovou. Hra totiž vznikla na základě jejich rozhovorů především o hereččině dětství a dospívání v početné rodině žijící v Příbrami. Stranou však nenechaly ani její dospělé kroky, ovšem zásadně poznamenané konkrétními zásahy lidí způsobujícími bolesti, které si tak sebou Iris Kristeková nese celý život. Ačkoliv se nejedná o psychoterapii, je patrné, že herečka pouští diváky do nejhlubších míst svého nitra. Nicméně inscenace má natolik velký přesah, že se z osobních prožitků postupně posouvá do rovin celospolečenských témat.

V úvodu představení, které je hrané formou stand-upu, se divákovi Iris Kristeková představuje též jako zpěvačka. Kdo nezná tuto její tvář či lépe napsáno hlas, tak bude jistě zasažen jak jejím altem, též ale škálou žánrů, kdy se herečka prezentuje od kabaretu až po rap. Hudební pasáže jistě příjemně dokreslují atmosféru nebo opět lépe napsáno ještě více představují Iris Kristekovou jako umělkyni. Ačkoliv ji jako zpěvačku mám velice rád a přirozeně jsem čekal, že tento svůj talent bude uplatněn i v Invisible III. / Iris, je hudba v této inscenaci pro mě až na druhém místě a chvílemi bych dokonce řekl, že ne vždycky představení posouvá dále. Ovšem v celkovém vyznění, kdy je potřeba se na Iris Kristekovou dívat jako na komplexní až všestrannou bytost, je zase její zpěv nepostradatelný.

Představení minimálně ve své první části připomíná mix varieté a klasického stand-upu. Polovina lidí sedí u malých stolečků a své drinky, přičemž jeden s názvem Iris je k dostání před začátkem inscenace na baru, mohou pohodlně srkat, zatímco na molu před jevištěm odhaluje Iris Kristeková své sice nelehké dětství s mnoha sourozenci, otčími a odosobněnou matkou, ale činí tak formou humornou. Finanční nedostatky a standardní problémy dospívající dívky podává s nadhledem a ironií. Občas opustí svá mladá léta, aby buď přiblížila úděl umělce na volné noze nebo jak se právě dětství podepsalo na jejím dospělém životě. Přestože úsměv na rtech Iris Kristekovou neopouští a diváka si se zcela přirozenou lehkostí dostává na svoji stranu, ve vzduchu začíná narůstat obava, že nepůjde jen o humorný pohled na dospívání. Podstatné ale je, že divák je do jejího života natolik vtažen, že druhou část představení prožívá o to intenzivněji.

Téměř jen lusknutím prstu je najednou divákovi podáno otřesné svědectví o zneužití. Poprvé je také využitá trefná výprava Petry Vlachynské, kdy herečka prochází skrze střepy. Autentické vyprávění pak nabírá na své vážnosti každým následujícím vyřčeným slovem, ale absolutní vrchol skutečně přichází v momentě, kdy po popisu zneužití dítěte dospělým přichází další, tentokráte zneužití moci lékařské autority nad pacientem, jenž zoufale potřeboval pomoc. Těžko si vybavit odpornější druhy zneužití než dvě výše zmíněná.

Invisible III. / Iris je na dřeň jdoucí výpověď, kterou podává Iris Kristeková pomocí exprese, ale zároveň stoprocentně realisticky. Ze zábavy do syrovosti přechází nenuceně, což je zajisté i výrazná práce režie Miřenky Čechové, jež Iris Kristekové nechala dostatek volnosti, ale zároveň si pohlídala, aby vrozený hereččin temperament nepřehlušil podstatná místa v inscenaci. Osobně je pro mě Invisible III. / Iris podobně silný zásah jako v úvodu zmíněná hra Na první pohled s tím rozdílem, že zde je katarze umocněna osobním prožitkem účinkující. Ta si závěrem kreslí na svůj bílý oděv, což připomíná dost možná jizvy, které zůstávají z kruté minulosti. Jelikož je pak vše spláchnuto, je tu určitá naděje, že postava či samotná Iris Kristeková může jít dále životem nezatížena, ale faktem zůstává, že svědectví by nemělo být zapomenuto. A především by mělo být hráno a navštěvováno, jelikož se jedná o mimořádný divadelní počin.