Blog redakce i-divadla
Muzikál Producenti zaznamenal začátkem tisíciletí velkých úspěch v New Yorku i Londýně, nyní se tahle velká broadwayská show dostala i do Ostravy. Je celkem lehké pochopit čím láká - melodická hudba Mela Brookse i trochu kontroverzní pověst.
Proč kontroverzní? Muzikál vychází z Brooksova stejnojmenného filmu z konce 60. let 20. století, který způsobil dost velký rozruch, protože si jako jeden z prvních dovolil vzít nacismus a Adolfa Hitlera jako zdroj výsměchu. Je jen málo muzikálů, kde divák uvidí tolik hákových křížů a hajlování, a upřímně řečeno nevím snad o jediném, kde by to bylo zdrojem humoru. Producenti si dělají ale legraci hlavně z hollywoodské mašinérie plné přetvářky.
Jenže co bylo před 60 lety provokativní, dnes již trochu vyčpělo. I když je tedy možné, že při současném uvedení v USA by muzikál opět budil vášně, dělá si totiž legraci i z gayů a minimálně v ostravské verzi pobíhá jedna z postav s indiánskou čelenkou na hlavě. To by v hyperkorektní americké realitě mohlo způsobit problémy. U nás zatím nic takového řešit nemusíme, takže nový muzikál slibuje především zábavu, která nic moc neproblematizuje a diváka nijak neznejisťuje. Současná doba takovým lehčím kouskům přeje a ostravské publikum reaguje více než vřele.
Osobně jsem byl trochu zklamán. Producenty jsem viděl poprvé a z anotace jsem doufal v mnohem černější humor, než jakého se mi při představení dostalo. Tvůrci muzikálu se sice zaštiťují parodií, ale ve skutečnosti používají v mnoha případech tytéž laciné prostředky jako jiné komediální muzikály. Sice na diváka pomrkávají, že to nemyslí vážně, výsledek je ale tentýž. Pro diváka, který nemá rád herecké přehrávání, tak zrovna tenhle kus příliš není.
V Divadle Jiřího Myrona se režisérce Gabriele Petrákové povedlo vytvořit solidní show, některá hudební čísla působí skutečně opulentně, hlavně asi nejslavnější píseň muzikálu Hitler je úsvit. Jen je škoda, že inscenace není svižnější, těžko říct, jak přísné jsou licenční podmínky a jestli mohli tvůrci rozvleklost nějak korigovat, ale tři a čtvrt hodiny je na komediální muzikál trochu přetažená stopáž. Na Broadwayi měla tatáž hra jen dvě hodiny a 50 minut.
Lukáš Vlček v roli Maxe Bialystocka zaujal o něco více pěvecky než herecky. Velmi příjemným překvapením je Radek Melša, který se perfektně zhostil postavy Leo Blooma a k bezchybnému zpěvu přidal i slušnou dávku komiky. Z menších postav zaujme především Roman Harok jako parádně šílený nácek Frank Liebkind.
Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.
Další články tohoto redaktora na blogu