Spisovatel David Zábranský se ve své dramatické prvotině inspiroval autory jako Thomas Bernhard či Peter Handke a v monodramatu s komplikovaným názvem Herec a truhlář Majer mluví o stavu své domoviny přináší na jeviště Studia Hrdinů názorový proud, který by tam pravidelný návštěvník této progresivní scény nehledal.

Hru si u Zábranského objednala režisérka Polívka jako one man show pro Stanislava Majera. Zábranský se v textu pustil do polemiky se současným většinovým vnímáním společenské situace mezi umělci, hipstery a dalšími, kteří tvrdě kritizují českou nekulturnost spojenou často s osobou prezidenta Miloše Zemana. Není úplně jasné, co všechno je myšleno zcela vážně a kdy Zábranský provokuje, aby donutil "lidi typu Majer", kterých bude v hledišti převaha, aby se zapojili do (proti)argumentace k jeho hře.

Uvedením této hry právě ve Studiu Hrdinů vzníká velmi zábavný kontrapunkt. Polívková s Majerem totiž Zábranského text, se kterým se vnitřně neztotožňují, shazují a ironizují, což ovšem Zábranský předem předvídal a do textu tuto interpretaci předem odsoudil. Působí to dost netradičním dojmem, jako taková přetahovaná, jestli nakonec k divákům pronikne více Zábranského apelativní text, nebo ironie, kterou ho opentlili herec s režisérkou.

Právě onen zřetelný odstup od textu ho chrání před tím, aby z něj zbytečně čněla tezovitost. Divák, který je přístupný dialogu s "druhou stranou", v něm najde jistě dost podnětů k zamyšlení, jelikož takto argumentačně podložená obhajoba Zemana není úplně obvyklá. Na druhou stranu bych zase inscenaci příliš nepřeceňoval, je to spíš intelektuální hra s divákem, ucelená zpráva o stavu domoviny to skutečně není. Nic takového ovšem asi od 80 minut trvající divadelní hry neočekáváme.

Velkým kladem je soustředěný herecký výkon Stanislava Majera, který z velké části pronáší repliky jdoucí proti jeho vlastnímu světonázoru. Pohrává si s jemnou ironií, některé teze agresivně vykřičí do jeviště, aby je trochu shodil, aby vše ukončil báječně falešnou hrou české státní hymny na dudy. Dobrým režijním řešením bylo nechat Majera stát na prázdné scéně a během představení ho nechat převléct z civilních šatů do kostýmu Švandy Dudáka, symbolu typického pro naši domovinu. Umělce, kteří "chtějí odejít, ale neodcházejí" zase symbolizuje kufr na kolečkách, z něhož Majer vytahuje švandovský kostým.

Zábavným a netradičním monodramatem se Studio Hrdinů pustilo do prozkoumávání i trochu jiných vod, než bývá v politicky angažovaném divadle obvyklé.