Příběh židovských dětí, které z nacisty okupované Prahy zachránil Brit Nicholas Winton, má silný divadelní potenciál. V inscenaci Švandova divadla je možná trochu překvapivě Winton jen vedlejší postavou.

Martin Františák vytvořil kus, který je sice hrán bez přestávky, ale přesto disponuje celkem zásadním žánrovým zlomem. Zatímco první část, odehrávající se na přelomu let 1938 a 1939 v luxusním pražském Grandhotelu Šroubek, je rámována formou kabaretu, druhá půlka datovaná do roku 1989 je sevřenější a přináší zcela odlišnou náladu.

V úvodu jsou různé lidské osudy jen lehce naznačeny, mluví se tu o ohrožení židovských rodin, projevují se kolaborantské tendence některých Čechů a řeší se i působení zahraničních pracovníků (včetně Wintona), kteří se snažili dostat do bezpečí alespoň některé židovské děti. Naráželi však na komplikace ze strany úřadů, cizí státy se zdráhaly přijímat bezprizorní děti. Františák a jeho tým tady evidentně budují paralelu s dneškem, kdy se ohledně lidí přijíždějících z míst zasažených válečným konfliktem vedou stejné diskuze.

Kabaretní rámování samo o sobě není špatný nápad, jeho princip byl v souvislosti s nacistickým režimem bezvadně vytěžen v legendárním muzikálu Cabaret. V inscenaci podle námětu Kateřiny Tučkové je ovšem tato stylizace spíše jen jedním z korálků jevištního dění, než že by byla určující, jak by člověk mohl dedukovat z názvu. Miroslav Hanuš a Andrea Buršová jako konferenciéři fungují dobře, samotné kabaretní výstupy ovšem děj nikam neposouvají a ve druhé půlce zcela mizí, což celé působí podivně nekoherentním dojmem.

Příběh odkrývající se kolem tohoto hemžení už je ale zajímavější. Snaha židovských rodičů (Bohdana Pavlíková a Tomáš Petřík) poslat svou malou dceru Ester (Katarína Mišejková) do Anglie vrcholí emocionálně velmi silnou scénou, v níž Pavlíkové Matka žádá v hotelovém pokoji Wintona (Matěj Anděl), aby Ester zařadil mezi adepty na záchranu. Sama se přitom přesvědčuje, že vlastně nic takového není potřeba, a je znechucena dehumanizací, která při vytváření seznamů žadatelů o záchranu nutně probíhá.

Návrat zestárlé Ester v podání skvělé Dany Syslové do Prahy a pátrání po osudech její rodiny nepřináší nějakou hlubokou sondu, je spíše takovým detektivním dovětkem s lehce odhadnutelnou pointou.

Byť Františákova inscenace působí poněkud rozkolísaně, přináší silné téma s aktuálními přesahy a svou formou se vymyká běžnému repertoáru, takže se vyplatí na ni zajít.