Muzikál Medicus, který uvádí Městské divadlo Brno, je z dramaturgického hlediska velice zajímavou volbou. Jak často se stane, že by se na česká jeviště dostal muzikál španělské provenience? V režii Stanislava Moši se navíc jedná o velkolepě pojatou historickou fresku o nezdolnosti lidských snů a touze po vědění.

Libreto Félixe Amadora vychází ze známé knihy Noaha Gordona Ranhojič, která se odehrává ve středověku od větrného Skotska až po orientální Persii. Výpravnost má tedy tento muzikál v genech a v Brně patří vizuální stránka k největším přednostem inscenace. Christoph Weyers vytvořil bohatou scénografii, jejíž přestavby ovšem nijak neruší a kterou vhodně doplňují podařené projekce Petra Hlouška. Ještě lépe atmosféru dokreslují historizující kostýmy Andrey Kučerové.

Hudba Ivána Macíase je epická, místy opulentně hřmí, ale najdou se tu i lehkonohé, rytmické songy. Výrazný hlavní motiv sice chybí, ale některé tóny místy připomínají slavné muzikálové melodie. Autor hodně využívá vícehlasů, což je pro interprety náročné, ale obtížnou partituru zvládají vesměs velice dobře, precizní je i orchestr pod vedením Františka Šterbáka.

Libor Matouš je v hlavní roli Roba Colea uvěřitelný, dobře ztvárňuje mladíkův zájem o vědění. Slušně mu vychází i pěvecká stránka, ačkoliv na vyšší tóny jde trochu silou. Zajímavým nápadem je obsazení malého Roba Gabrielou Čtveráčkovou, která je v roli přirozená a árie, při níž si "vymění role" s Matoušem, patří k nejsilnějším okamžikům první poloviny představení.

Skvěle si s postavou Mary Cullenové poradila Esther Mertová, která měla šanci předvést svůj krásně znělý hlas a navrch postavu obdařila sympatickým nadhledem. Hlavně v první půlce svým charismatem boduje Stanislav Slovák jako bradýř Croft, za zmínku stojí i pěvecky nesmírně vydařené výstupy Aleše Slaniny v nejednoznačné roli Šáha.

Pokud lze inscenaci něco vyčítat, je to přece jen místy poněkud rozvleklé tempo, které zmenšuje emocionální účinek silného příběhu. Jinak se ale jedná o výpravný muzikál, na který se vyplatí zajít.