Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě jako první v Česku uvedlo na velkou scénu hororový muzikál Stephena Sondheima Sweeney Todd - Ďábelský lazebník z Fleet Street. Náročná hudební partitura prověřila orchestr, obtížné pěvecké party zase sólisty i company.

Sondheimova hudba nepatří k těm, které se člověku zalíbí na první poslech. Je náročná, často obsahující spoustu disharmonických pasáží, ale vždy skvěle podporuje příběh. To je i případ Sweeneyho Todda, tématem tohoto muzikálu, založeném na šestákovém hororovém románu na pokračování, je pomsta a její schopnost člověka zničit a zcela rozložit jeho osobnost. Podívaná je to dost krvavá (byť inscenace režiséra Juraje Čiernika se naturalistickým scénám vyhýbá), ale zároveň libreto Hugha Wheelera obsahuje i značnou dávku potměšilého černého humoru.

V Ostravě hrají v povedeném překladu Hany Novákové, který vznikl pro plzeňskou inscenaci. Velkou devízou nového nastudování jsou pěvecké výkony, kde si interpreti dokázali poradit i s místy vyžadujícími operní techniku. Lehce problematické se ovšem obsazení operním hlasem nadaných sólistů do vedlejších rolí ukazuje v činoherních částech inscenace. Ty nevyznívají zdaleka tak silně jako hudební čísla, především Titusz Tóbisz je v roli Biřice Bamforda hodně nepřirozený.

Naopak hlavní role jsou obsazeny skvěle. Lukáš Vlček má v titulní úloze možnost předvést svůj krásný baryton, ze Sweeneyho nedělá jednostrunného zloducha, jeho postava má vývoj a dává možnost divákovi její rozpoložení pochopit. Parádně si s rolí paní Lovettové poradila Michaela Horká, která dokázala plně využít komediální potenciál této postavy, v písni U moře se zase projeví její touha po normálním životě, který ovšem chudinské oblasti viktoriánského Londýna neumožňují.

Tadeáš Hoza a Patricia Janečková stvořili v rolích Anthonyho a Johanny sympatický pár, potěší jejich precizní pěvecká technika.

Atmosféru zaprášeného velkoměsta evokují v zadním plánu kulisy kouřících komínů, základ scény Davida Baziky pak tvoří na točně umístěná konstrukce se schodištěm a průchody, která dokáže změnou perspektivy simulovat prostředí holičského salonu, krámu s pirohy i londýnské ulice. Práce se scénou je místy ovšem trochu nelogická, zatímco v jeden okamžik musí paní Lovettová do Sweeneyho pracovny složitě přes schodiště, jindy tam vpadne rovnou. To je ale spíš problém režie než scénografa.

Muzikálový soubor NDM po mnoha jiných světových hitech s úspěchem zdolal další milník a myslím, že je na místě se těšit na příští sezonu, která přinese veleznámá díla Oliver!, Chicago a Kinky Boots.