Shakespearův Sen čarovné noci pojal režisér Daniel Špinar jako svižnou teenagerovskou komedii, což budou možná někteří konzervativnější diváci ve Zlaté kapličce těžko zkousávat. Pravdou je, že Špinar Shakespearovu předlohu redukoval až na dřeň, představení trvá zhruba 100 minut bez přestávky a sází se v něm především na jednodušší humor.

V ND tedy ze Snu udělali skutečnou letní komedii, oddechovou podívanou, která sází především na herecké výkony mladých členů souboru a na popkulturní odkazy přibližující přes 400 let starou komedii dnešnímu vnímání světa.

Tím, že byla ze hry vyškrtnuta postava Egea, mizí také hrozba smrti vznášející se nad mladými milenci, a tak je jejich lesní dobrodružství o poznání uvolněnější. O nic moc nejde, výměna partnerů může upomínat na stále otevřenější, ale také složitější a nestálejší partnerské vztahy dnešní doby.

Redukováni jsou také řemeslníci, ze kterých se stala rodinka nacvičující choreografii na chystanou svatbu athénského vládce Thesea. Scény cíleně balancují na hranici trapnosti, nepůsobí však zdlouhavě a nahradit jimi často nezáživné a zdržující scény s řemeslníky byl dobrý nápad.

Inscenace především ukazuje, že se Špinarovi podařilo v ND vybudovat velmi silné jádro mladých herců, kteří Snu kralují. Ostatně režisér na ně cíleně zaměřil téměř veškerou pozornost - příběh čtveřice milenců je stěžejní, ostatní ho jen vhodně doplňují. Výraznější se tentokrát zdají dámy - především Lucie Polišenská, ale i Pavla Beretová a Pavlína Štorková jako Titanie. Se svými rolemi si v rámci nepsychologického herectví dobře poradili i Jiří Suchý z Tábora a Patrik Děrgel. Poněklud nevýrazný je v úloze Oberona Pavel Batěk. Michal Kern ztvárnil Puka jako hyperaktivního skřeta, trochu zlověstného a chlípného, ale i zábavného.

Výtvarné řešení není tak bravurní jako třeba u Manon Lescaut, magická atmosféra lesa z inscenace cítit není, ale třeba kostýmy Titanie a Oberona jsou povedené.