Hru Tracyho Lettse Srpen v zemi indiánů považuji za jedno z nejlepších moderních dramat, které zdařile navazuje na klasické americké autory, jakými byli třeba Eugene O´Neill nebo Tennessee Williams. Vinohradská inscenace sází především na brilantní herecké výkony.

Ačkoliv má inscenace režiséra Petra Svojtky kolem tří hodin a 15 minut a Lettsovu hru jsem předtím již viděl ve třech různých verzích, za celou dobu jsem se ani jednou nepodíval na hodinky a subjektivně mi to celé přišlo mnohem kratší. Hlavně první část vyniká přesným temporytmem, režisér velice dobře pracuje s členitou vícepatrovou scénou Michala Syrového, kdy se často něco děje na více úrovních, ale nijak to diváka neruší. Atmosféru dobře zahušťuje i temně osudová hudba Vladimíra Nejedlého.

Regina Rázlová se do role Violet Westonové opřela s velkou vervou a dokáže fascinujícím způsobem zachytit ostré změny nálad. V jednu chvíli je Violet nesnesitelná, sprostá a na hranici příčetnosti, jindy se na povrch dostane zranitelnost a křehkost nemocné ženy, kterou svým hulvátstvím neúspěšně maskuje. Zajímavý vývoj načrtává v postavě Barbary Andrea Elsnerová. Zprvu rázná a cílevědomá žena se pod vlivem hroutícího se manželství a ztráty milovaného otce postupně začíná čím dál víc podobat své matce. Přehlížená Ivy je v podání Zuzany Vejvodové ženou, na které se napjaté rodinné vztahy nejvíce projevily. S ohromnou zaťatostí, ale i hrůzou bojuje o to, aby mohla určit další směřování svého života, aby se jí v závěru tenhle sen krutě zhroutil. Nejmladší Karen (Markéta Děrgelová) působí, že je nad věcí, ale ani ona nezapře velké problémy v mezilidských vztazích.

Ženské postavy jsou ve Svojtkově inscenaci (i Lettsově hře) hlavními nositelkami dramatických konfliktů, z mužských rolí nejvíce zaujme Igor Bareš jako trpělivý Charlie, který se snaží neustále otupit hroty rodinných hádek, což se mu stále výrazněji nedaří.

Hra o krutostech, které lidé provádějí svým nejbližším, o zoufalé snaze najít tu správnou životní cestu a vyrovnat se s ranami, které nám osud staví do cesty, je stále velice vtipnou sondou do lidských vztahů. Doporučuji rozhodně nevynechat.