Pardubické divadlo přizvalo ke spolupráci osvědčeného muzikálového režiséra Petra Gazdíka a výsledkem je muzikál Kvítek z horrroru, který má na činoherní divadlo velmi profesionální parametry. Přitom Kvítek z horrroru rozhodně není lehký kus - obsahuje náročné pěvecké party, nutnost dobrých scénických efektů a v neposlední řadě i kvalitní herce schopné v drobné nadsázce interpretovat tento komediální muzikál.

Ve Východočeském divadle se nesnažili si práci nijak ulehčit, takže diváci uslyší živý orchestr (byť oproti brněnské verzi poněkud redukovaný), který nezvykle sedí v lóžích (převážně té ředitelské). Akustiku se zvukařům podařilo vychytat, a tak to zní celé mnohem líp, než kdyby byl použit half playback.

Kvítek z horrroru má velkou přednost v podobě hudby Alana Menkena, mnoho songů má parametry skutečných hitů. Inscenace je přitom parodií nejen na horory, ale utahuje si i z muzikálového žánru, takže divák si může být jistý, že když herci spustí nějakou tklivou muzikálovou árii, zaručeně ji proloží a odlehčí několika bizarnostmi. Grotesknost tu není nijak vyostřená, ale prolíná se celým dějem, který spěje k velmi nehollywoodskému závěru.

Režisér Gazdík obsadil do hlavních rolí Martinu Sikorovou, která opět prokazuje, že umí skvěle zpívat a navíc dokáže vytvořit nesmírně vtipný komický charakter. U Petra Borovce nikdo nepochybuje, že má komediální potenciál, muzikál je pro něj ovšem něčím novým. Přesto v roli Seymoura obstál se ctí i v pěveckých pasážích, byť na začátku premiérového představení na něm byla znát drobná nervozita, která se ale postupem času vytratila.

Dámskou trojici, která provádí dějem, obsadil režisér vesměs svými kolegyněmi z Městského divadla Brno, které mají velké muzikálové zkušenosti a nedělá jim problém ani obtížný vícehlas. Vedle Viktórie Matušovové a Kristýny Daňhelové ale nezapadla ani domácí Jana Ondrušková. Obrovský divácký ohlas sklízí zaslouženě Milan Němec, který ztvárnil několik menších rolí, pro které vždy dokázal najít jiný odstín svého velkého komického talentu. Zdeněk Rumpík nebyl při premiérovém představení v pěveckých pasáží téměř slyšet, možná šlo o nějaký technický problém.

Scéna Aleše Valáška je jednoduchá, bohatě využitá je točna pardubického jeviště, povedla se i loutka masožravé květinky Audrey 2, jejíž rocková pěvecká čísla v podání Tomáše Lněničky patří k těm nejlepším.

Kvítek z horrroru bude mít nejspíš dlouhý život na repertoáru VČD. Byl to možná trochu risk, protože se přece jen nejedná o muzikál běžně uváděný činoherními soubory, ale vyplatil se.