Režisér Jan Nebeský si s Ibsenem rozumí, a tak byla Nora pod Palmovkou již jeho osmou inscenací norského klasika. Nebeského inscenace Ibsena mívají groteskní vyznění a akcentují ironickou stránku dramat. Nejinak tomu bylo i u Nory, která patří k nejhranějším, ale zároveň nejobtížněji uchopitelným hrám.

Nebeský se tentokrát dost krotí, jeho nezaměnitelný rukopis je v libeňské inscenaci přítomen o poznání méně než v Hedě Gablerové, kterou v Divadle v Dlouhé nazkoušel zhruba o půl roku dříve a kterou pojal vyloženě komiksově. Výrazná nadsázka v charakterizaci postav je ovšem přítomná i v Noře. Právě nadsázkou a humornými momenty překonává režisér jistou zatěžkanost ibsenovských dramat.

Hraje se na téměř prázdné scéně – na forbíně umělá tráva, za ní šikma, na které stojí vysoká vitrína s přehlídkou Nořiných stylových bot a sedací pytel. Vzadu se nachází Torvaldův pokoj, ze kterého divák vidí jen moderní tréninkové vybavení a masážní stůl. Kostýmy Jany Prekové tentokrát nejsou tak barevné a naddimenzované jako obvykle, dobře ale doplňují charaktery postav. Inscenaci naživo doprovází klavírista a hráč na trubku, přesto je hudební složka spíše upozaděna. Výjimku tvoří jen pěvecké vsuvky služky Helmerových (Hana Seidlová), jejichž význam je v rámci inscenace těžko pochopitelný a působí dojmem nadbytečné režijní schválnosti.

Pod Palmovkou se nehraje ani tak o ženské emancipaci, tamní Nora je spíše rodinným dramatem o tom, jak se situace může vyhrotit, když lidé sejmou růžové brýle a zhodnotí své „rodinné štěstí" střízlivým pohledem. Zásah zvenčí (v podobě vyděrače Krogstada i strážkyně morálky Kristiny) funguje jen jako urychlovač, konflikt byl zažehnut už dřív a dosud jen doutnal pod povrchem.

Hereckou hvězdou večera je představitelka Nory Tereza Dočkalová. Na začátku působí skutečně dojmem naivní panenky, jejímž jediným úkolem je být ozdobou Torvaldovy domácnosti. Dočkalová se dokáže v této poloze zdařile pohybovat mezi dětinskostí a koketérií, submisivností a přirozenou touhou být středem pozornosti. Její Nora hraje stanovenou roli a těžko odhadovat, kdy se chová dle svého naturelu a kdy už je to nacvičené divadýlko pro manžela. Také ostatní postavy se k Noře chovají jako k panence na hraní. K jejímu prohlédnutí vede cesta až přes drsné domácí násilí, ve které se zvrhne scéna odhalení Nořina drobného podvodu. Dočkalová poté sundává blonďatou paruku, odlíčí se a symbolicky se tak z panenky promění v dospělou ženu, která přijme rozhodnutí, že takhle už dál žít nechce.

Postavu Torvalda Helmera pojal Jan Teplý vyloženě machisticky. Torvald doma ve volných chvílích posiluje, věnuje se svému sebezdokonalení, mluví o svém úspěchu a kariéře. Je to sobec, pro kterého je Nora dobrá na plnění manželských povinností a jako doplněk jeho image. Torvaldova povaha se pak nejlépe vyjeví v okamžiku, kdy se cítí manželčinými činy ohrožen. V tu chvíli ztrácí soudnost, strhává masku kultivovanosti. Nemá morální problém s Nořiným podvodem, jen mu vadí, že může její chyba ohrozit jeho postavení.

Zatímco ústřední manželský pár je vyložen jasně a s důrazem na střet obou odlišných charakterů, u vedlejších postav lze najít rezervy. Kateřina Holánová hraje Nořinu spolužačku Kristinu jako přísnou ženu, která od ostatních očekává, že se vždy zachovají „správně". Tato postava v sobě nese lehkou moralizující tendenci, nikoliv však zahořklost. Problematičtější je postava Krogstada, kterou Radek Valenta ztvárnil jako životního losera. Krogstad je od první chvíle spíš k politování, strach nevzbuzuje, divák ho automaticky vidí spíš jako oběť než pachatele. Jan Hušek nedokázal dostatečně postihnout komplikovanou povahu doktora Ranka. Kromě sexuální touhy po Noře nelze o rodinném příteli říci nic určitého a také jeho definitivní odchod (který patří k nejsilnějším místům hry) se odehraje spíše mimochodem a bez výraznějšího dopadu na diváka.

Libeňská Nora dokazuje aktuálnost Ibsenovy hry, přičemž její druhá polovina je zábavnější než první. Spolupráce s Janem Nebeským je pak dobrou volbou, která Divadlo pod Palmovkou vymaňuje z mainstreamu a přináší do repertoáru svěží vítr.