Kniha Olgy Scheinpflugové Český román je zajímavým dílem přibližujícím atmosféru první republiky skrze postavu autorčina manžela Karla Čapka. Tento novinář a spisovatel byl s první republikou bytostně spjat a jeho osudy jsou pro toto období do značné míry symptomatické.

Problém předlohy je v tom, že byla psána narychlo během druhé světové války a jak je v inscenaci zmíněno, neoplývala nejvyššími literárními kvalitami. Chybí jí samozřejmě odstup, a tak v některých okamžicích spíše staví Čapkovi pomník, než aby byla nějakým nestranným náhledem na spisovatelovu osobnost. S tím se dramatizace Jana Vedrala vyrovnává trojjediností postavy Olgy a zcizovacími výstupy komentujícími některé problematické skutečnosti.

Režisér Radovan Lipus vystavěl klasickou inscenaci, která nesleduje spisovatelův život chronologicky, ale má svou vnitřní logiku a není obtížné se v ní orientovat. Lehce pomalejší tempo první části představení umožňuje budovat Čapkův vztah s Olgou i dalšími postavami, což je dobře zhodnoceno ve druhé polovině, které nechybí slušný emocionální náboj.

Jan Šťastný hraje Čapka jako nesmělého muže, který je ostýchavý ve vztahu k ženám, snad kvůli své křehké fyzické stránce. Šťastný dobře zachycuje proměny z váženého spisovatele s hůlkou v dětinsky rozjásaného Olžina partnera, ale i zlomeného muže po mnichovské zradě. V roli Olgy se vhodně doplňují Simona Postlerová, Andrea Elsnerová a Jana Kotrbatá, přičemž asi nejvíce mě zaujala Kotrbatá jako rozverná a mladickým elánem překypující žena z doby seznámení s Čapkem. Z menších rolí se nejzřetelněji profiluje Carmen Mayerová, která hraje slavné herečky Marii Hübnerovou a Leopoldu Dostalovou.

Na Vinohradech se programově snaží dělat divadlo bližší mustrům let minulých, v případě Českého románu z toho vzešla celkem zdařilá inscenace, která není jen nějakým životopisným připomenutím života velké osobnosti. Objevují se v ní i zřejmé paralely se současností - třeba v podobě "cancel culture" (byť se to tak tehdy nenazývalo) druhé republiky, kdy po Mnichovu byly některé názorové proudy a osobnosti z veřejného života vyloučeny. Stále aktuálním bohužel zůstává i krvelačnost davu zaštiťujícího se národovectvím.

Český román sice období první republiky adoruje trochu nekriticky, ale dá se mu to odpustit, když vychází ze vzpomínek člověka, který v této době prožil svá nejlepší léta.