Proč se zrovna u Bezručů rozhodli uvést tuhle hru Jana Krause? Tahle otázka mi vrtala hlavou po celou dobu sledování zhruba stominutového představení. U běžného oblastního divadla bych výběr přičítal snaze naplnit kasu jednodušší komedií, která může být pro určitý segment diváků vděčnou podívanou. To ale přece Divadlo Petra Bezruče zapotřebí nemá. Navíc pokud by divadlo skutečně shánělo nějakou „řachandu“ nabízela by se celá řada o poznání lépe napsaných textů.

Krausova hra vznikla v 90. letech jako satira na léta „divokého kapitalismu“, která byla provázána s celou řadou podvodů, nájemných vražd a korupčních skandálů. Režisérka Janka Ryšánek Schmiedtová se tohoto časového ukotvení zbavit nepokusila, naopak na něj ještě upozorňuje tím, že představení rámuje zremixovaným projevem Milouše Jakeše z Červeného hrádku. O nějakém aktuálním popíchnutí tudíž také nemůže být ani řeč.

Zbývá tak černá groteska z porevolučního období, které ovšem často schází to nejpotřebnější – vtip. Hra Nahniličko se sice v pražském Divadle Kalich hraje s úspěchem již mnoho let, jako měřítko kvality to lze brát jen stěží, jelikož hvězdné obsazení (Kraus, Holubová, Chýlková ad.) by diváky lákalo i na sebeslabší kus.

U Bezručů se herci také snaží a občas jejich živý projev vytrhne diváka z letargie. Souhra funguje i tentokrát, groteskní stylizaci herci zvládají s přehledem. Tím asi výčet pozitiv končí.