První, co zaujme na bezručovské inscenaci Schillerovy hry Úklady a láska, je efektní scéna Karla Čapka. Nacházíme se na stupňovitém ochozu fotbalového stadionu s plastovými židličkami, který je nejspíš v rekonstrukci. V inscenaci se posléze ovšem s paralelou sportovního klání (mezi dobrem a zlem?) moc nepracuje. Schody nejspíš značí odlišné společenské postavení jednotlivých "hráčů" - zatímco první ministr přichází vždy shora, odkud shlíží na ostatní, rodina muzikanta Millera se pohybuje v nižších patrech schodiště.

Hra má výrazné shakespearovské rysy. Láska majora Ferdinanda s prostou dívkou Luisou upomíná na Romea a Julii s tím rozdílem, že překážkou jejich vztahy tu nejsou znepřátelené rody, nýbrž sociální postavení. Žárlivost vyvolaná lstivým našeptávačem zase odkazuje k Othellovi, mocenská hra prvního ministra von Waltera zase vzdáleně připomíná intriky Richarda III.

Režisér Mikoláš Tyc dokázal ve hře z 18. století nalézt zcela současné motivy. Hlavně von Walter stoupající na vrchol politické kariéry přes mrtvoly je v chladném podání Jana Vlase přesným obrazem dnešního ambicemi zaslepeného člověka. Moc nad životy se koncentruje také v rukou buranského, ale lstivého poskoka Wurma (Dušan Urban).

Skvělý je také Stanislav Šárský, který obdařil městského muzikanta Millera směsí lidové moudrosti, životních zkušeností, ale i břitké ironie a překvapivou odbojností. Nejtěžší to mají představitelé ústředního páru Milan Cimerák a Pavla Gajdošíková. Jejich postavy nejvíce zastaraly a dávají znát preromantický původ Schillerova dramatu. Hlavně Gajdošíková se s tím pere ale celkem zdařile.

Poněkud nepochopitelná je stylizace postavy dvorního maršálka von Kalba do homosexuála, zvlášť když Ondřej Brett dává přehnanými gesty okolí na vědomí svou orientaci. Předpokládám, že herec je v tom celkem nevinně, bude se jednat o režijní výklad postavy. Ovšem z majora, který uvěří dopisu, ve kterém byla Luisa nucena se vyznat ke vztahu s maršálkem, to dělá naprostého idiota. Skutečně tohle bylo záměrem?

Celkově se ale tohle Schillerovo dílo povedlo u Bezručů inscenovat zábavně, aktuálně a srozumitelně.