Jukeboxový muzikál The Bodyguard má velkou výhodu v tom, že autor libreta Alexander Dinelaris nemusel obtížně spojovat populární hity Whitney Houston do spletitého příběhu. Stačilo využít známý film z roku 1992, přidat do něj několik dalších songů, převést do divadelní řeči a zaměřit ještě větší pozornost na osobnost hudební star Rachel Marron. Došlo také k prohloubení dějové linky kolem zpěvaččiny sestry Nicki Marron.

Pokud v něčem karlínská verze muzikálu určitě nezklame, je to pěvecká interpretace slavných hitů. The Bodyguard je zvláštní v tom, že sólové pěvecké příležitosti dává vlastně jen představitelkám obou sester. Eva Burešová se role Rachel ujala na výbornou, její znělý hlas a přesné frázování dávají romantickým baladám jímavost a tanečním hitům šmrnc. Slušně si s hlavní rolí poradila i herecky, když dokázala předvést Rachel jako citlivou a trochu osamělou ženu v okamžiku, kdy shodí masku rozmařilé hvězdy showbyznysu. Dasha v roli přehlížené sestry Nicki nepůsobí tak výrazně, působivé jsou duety obou hereček, byť ve vyšších polohách se zdá Burešová jistější.

Hynek Čermák není herec, kterého bychom byli zvyklí vídat v muzikálech, ale role Franka Farmera mu typově velice dobře sedne. Vnějšková strohost, suchý humor a skrývané hlubší city, to vše Čermák dokáže přesně vystihnout. Možná škoda, že libretista více nerozvedl Frankovu minulost a nešel v pochopení jeho pocitů hlouběji. Vedle této ústřední trojice jsou ostatní interpreti dost upozaděni a spíše jen slouží příběhu.

The Bodyguard láká na hity, který každý divák slyšel už nejmíň stokrát. U podobného typu muzikálů (jako je třeba i Mamma Mia! nebo We Will Rock You) mi proto připadá dost zbytečné písně překládat do češtiny, zvlášť když děj nijak výrazněji neposouvají. Bohužel často je překlad písní součástí licenčních podmínek, jestli tak tomu bylo i u Osobního strážce, netuším. Ale i zde platí, že anglická verze (s promítanými českými titulky) by byla lepší volbou, zvlášť když překlad Adama Nováka na některých místech pokulhává. Celkově ale nejspíš publikum zklamané nebude, dočká se spousty skvělých písní, převažují songy o lásce, což je časem už trochu jednotvárné, ale u romantického muzikálového thrilleru lze takový výběr očekávat.

Martin Černý vytvořil působivou a funkční scénu, jejíž přestavby nepůsobí rušivě a která dokáže bez zbytečných detailů dobře evokovat prostředí, v němž se děj zrovna odehrává. Tomu dopomáhají i vkusné projekce a propracovaný light design. Potěší samozřejmě i pro Karlín typický živý orchestr, ačkoliv v první půli u rychlejších písní dost přehlušoval zpěv, což je ale spíš problém nazvučení.

Vedle celkem uvěřitelné romantické linky se do inscenace povedlo dostat i náznaky jemného humoru vyplývajícího ze střetu dvou odlišných světů, které zastupují Frank a Rachel. Naopak akční scény režisér Antonín Procházka nevystavěl příliš přesvědčivě. Davovému šílenství v klubu i závěrečné přestřelce na předávání Oscarů chybí napětí a vyznívají do ztracena. Mnohem napínavější je třeba scéna, v níž Stalker (Jan Sklenář) v přestrojení za ochranku komunikuje se synem Rachel Fletcherem (Matěj Hezký).

The Bodyguard sice není ten typ muzikálu, který vzbudí opravdu silné emoce, ale to mu nebrání stát se kasovním hitem, což pohled do rezervačního systému Hudebního divadla Karlín potvrzuje. Fanouškům Whitney Houston jistě udělá radost zdařilou interpretací písní zesnulé zpěvačky a svižný kus nebude nudit ani ostatní.