V pražském Divadle Hybernia se rozhodli oprášit klasický broadwayský muzikál Zpívání v dešti, režisér Oldřich Kříž přitom využil svou režijní koncepci, s níž tento populární kus nastudoval před lety v Liberci. Vzniklo tak příjemné, odpočinkové retro, které těží z propracované choreografie a dobrého vedení herců.

Hudba zní sice jen z nahrávky, což zamrzí, ale nazvučení sálu je na dobré úrovni, písním je tudíž hezky rozumět. Romantický příběh odehrávající se v Hollywoodu v době, kdy došlo k přechodu z němého na zvukový film, nenabízí žádné spletité dějové oblouky, v Hybernii ho pojali v lehké nadsázce, která mu sluší. Komické scény se daří vtipně pointovat bez zbytečného tlačení na pilu.

Režisér se v tomto ohledu může na představitele hlavních rolí plně spolehnout. Jan Kříž v úloze hvězdného Dona Lockwooda opět předvádí svůj vysoký herecký i pěvecký standard, tentokrát k tomu přidává i povedená stepařská čísla. Z Dona dělá sympaťáka, jeho povýšenost drží na uzdě, působí tak téměř klukovským dojmem, hlavně ve scénách se svým dlouholetým kamarádem Cosmo Brownem. Tomu Robert Urban propůjčil šarm glosátora, skvěle si pak vede v tanečních scénách a prokazuje své pohybové nadání. Třetí do party Barbora Šampalíková hraje Kate Seldenovou jako rozvernou i obětavou dívku, přišlo mi, že v první části herečka bojovala s drobnou hlasovou indispozicí, po přestávce jsem si už ale žádných obtíží nevšiml.

Hlavní hvězdou této inscenace je ovšem Kateřina Bohatová v roli hvězdnými manýry opředené Liny Lamontové. Tato role je nesmírně vděčná, nabízí možnost pohrát si s hlasovým projevem, čehož Bohatová plně využila. Nesnesitelnou fistuli své postavy drží po celou dobu představení a její "no jo" vyvolá salvy smíchu pokaždé, když zazní.

Z ostatních herců zaujme v několika drobných rolích Petr Jeništa. Slabým článkem obsazení je Martin Pošta, který roli vizážisty Carmen úplně zbytečně přehrává a strhává na sebe v některých scénách zcela nepřípadnou pozornost.

Zpívání v dešti je muzikál, který klade značný důraz na taneční scény a pražská verze nabízí náročné choreografie Petry Parvoničové. Ty ale neleží na bedrech taneční company, jak to někdy bývá, ale na představitelích hlavních rolích, kteří tak musí předvést třeba celou řadu zvedaček. Daří se jim to a muzikál po téhle stránce funguje opravdu dobře.

Scéna, jejímž autorem je Jan Kříž, působí trochu chudým dojmem. Zpívání v dešti není kus založený na opulentních jevištních tricích, ale přece jen pozlátko Hollywoodu by si zasloužilo výraznější scénografickou akcentaci. Také ikonická scéna, v níž zamilovaný Don zpívá píseň Singin´in the Rain, je bez deště taková neslaná nemastná.

Zdařilé jsou ovšem filmové dotáčky, kterým bylo evidentně věnováno hodně péče v obrazové i zvukové stopě. Časté zatmívačky trochu rozrušují tempo inscenace, ale přesto tenhle staronový muzikál nedává mnoho prostoru, aby se člověk začal nudit.