Vajdičkův Hamlet rozhodně není typickou letní produkcí - je to komorní příběh, který by se asi lépe vyjímal v malém divadelním sále než v rozlehlých zahradách u Pražského hradu. Hodně diskutované nazvučení celé inscenace sice skutečně není nejšťastnější, ovšem problém se slyšitelností tu není. Tolik k technikáliím.

Vajdičkova úprava je poměrně rozsáhlá a spočívá také ve velké redukci postav. Hamlet tak v tomto případě je spíše sevřeným rodinným dramatem než politickou hrou. Režisér nejde divákům na ruku, což mnohým může přinést zklamání, ale jeho úpravy nejdou proti duchu hry.

Kromě řady postav zmizela i většina filozofických pasáží včetné slavného Hamletova monologu Být, či nebýt. V první části se v inscenaci vyskytuje i dost humorných scén, které ne vždy působí přesvědčivě. Po přestávce už ovšem není na vtipkování čas, příběh rychle směřuje k tragickému rozuzlení. Vajdička aktualizuje a využívá moderní technologie (slova ducha Hamletova otce se přehrávají ze smartphonu, nevraždí se tu mečem, ale pistolí) - z odposlechnutých reakcí po konci představení to část diváků nerozdýchala, ale myslím, že tato aktualizace nebyla samoúčelná a do celkového konceptu zapadla.

Na první pohled zajímavá je scéna Pavola Andraška, kterou tvoří jakési bludiště pouličních lamp. Postupem času se ale ukazuje, že funkčností příliš neoplývá, a tak herci hrají spíš na předscéně, aby se jim lampy nepletly pod nohy. Atmosféru velmi dobře pomáhá budovat hudba, jejímž autorem je Michal Novinski.

Ve výkladu jednotlivých postav došlo ke značným posunům. Hlavní hvězdou představení je Jaroslav Plesl, jehož Hamlet není zahloubaný a činu neschopný mladík, ale celkem cílevědomý muž, který dokáže být ironický, rozervaný, ale také krutý ve svém chování k Ofélii. Právě postava Ofélie (přesná Veronika Khek Kubařová) nejvíce utrpěla provedenými škrty - nemá moc prostoru, její šílenství je docela odbyto, což ovšem relativně koresponduje s civilním pojetím tohoto Hamleta.

Hynek Čermák hraje Claudia jako chladného manipulátora, který vraždí bez emocí a výčitek. V obleku připomíná šedé eminence dneška a skrz jeho postavu se do hry dostává i politická rovina Shakespearova dramatu. Lenka Vlasáková ztvárňuje Gertrudu, která je spíš nerozhodnou ženou než spoluvinicí Claudiových zločinů. Zůstává zoufale rozkročená mezi lásku k synovi a k milenci.

Asi největší posun vnímáme v postavě Hamletova přítele Horacia (Petr Vršek). Horacio je totiž pouze jakýmsi alter egem Hamleta, částí jeho mysli, nikoliv skutečnou postavou, což se ukazuje ve scénách, kdy s ním Hamlet rozmlouvá, ale ostatní postavy ho nevidí. Tato skutečnost trochu svádí k výkladu, že Hamletovo šílenství vlastně není hrané, jelikož už od začátku trpí psychickou poruchou (rozdvojení osobnosti?).

Hodně se tentokrát povedla populární scéna divadla na divadle, ve které Hamlet konfrontuje Claudia s jeho zločiny. Přesto si nelze nevšimnout, že provedené škrty děj a některé charaktery dost zplošťují. Ovšem Hamlet pod Pražským hradem rozhodně je inscenací, na kterou se vyplatí zajít - nový výklad zaměstná divákovu mysl i při odchodu z divadla.