Dracula má v Česku status kultovního muzikálu, odstartoval tady v polovině 90. let muzikálový boom, který pak ale reputaci tohoto žánru trochu devalvoval. Nové nastudování s částečně původním obsazením v Karlíně se ukázalo jako životaschopný nápad, který divákům připomíná, proč se vlastně Dracula stal kdysi fenoménem.

V první řadě je to hudba Karla Svobody, který byl poučeným muzikálovým tvůrcem, nemusí mít v Draculovi kolovrátkové hity, aby se jeho hudba zaryla do paměti návštěvníků. V Karlíně Svobodově hudbě velmi pomáhá i přesný orchestr pod vedením Kryštofa Marka.

Mistrem svého řemesla byl i textař Zdeněk Borovec, který je podepsán třeba i pod skvělým překladem Bídníků. Písňové texty v Draculovi tak krásně kopírují hudbu, přitom jsou velmi sdělné. Je to příjemné slyšet podobné souznění, vždyť dost kvalitních zahraničních muzikálů u nás trpí kostrbatým či naopak triviálně veršovaným překladem.

Scéna Daniela Dvořáka pomáhá při budování atmosféry, přitom je celkem jednoduchá a nepotřebuje větších přestaveb. Využití animovaných projekcí neruší. Muzikál byl pro karlínskou verzi drobně zkrácen, trvá nyní dvě a půl hodiny a slušné tempo divákovi nedovolí, aby se začal nudit. Původní nastudování v Kongresovém centru jsem viděl jen kdysi dávno v TV záznamu, nedokáži proto odhadnout, které scény mají původní aranžmá a kde byl Filip Renč režijně invenční.

Dracula je stále emotivním příběhem o velké lásce a o souboji Dobra a Zla, nejde ale  o žádný přeslazený kýč. V postavě Draculy se mísí právě svár v člověku o jeho životní směřování, protože jak zní v úplném finále muzikálu - každý je svůj pán a svou životní cestu si určuje sám.

V úloze Draculy se ke své ikonické roli vrací Daniel Hůlka. Na něm jsou roky, které uběhly od prvního uvedení, vidět možná nejvíc, přesto je pořád tím charismatickým temným pánem. V první části představení je znát, že už trochu ztratil na své démoničnosti, což ovšem vyvažuje tím, že mu divák více věří jeho životní únavu ve třetím dějství. A hlavně, když Hůlka začne zpívat, člověku začne celkem spolehlivě okamžitě běhat mráz po zádech.

Leoně Machálkové jako Lorraine také více vychází třetí dějství, kde je žárlivou, zklamanou ženou. Pěvecky zvládla roli precizně, jen by mohla při svých áriích trochu šetřit s velkooperními gesty. Kamila Nývltová zpívá Adrianu krásně čistým, znělým hlasem, herecky zvládne být oddanou, nevědomou ženou i sexy dračicí jako Sandra.

Muzikálový veterán Tomáš Trapl bez zaváhání pěvecky i herecky zvládá komickou trojroli šaška, sluhy a profesora. Z dalších interpretů pak zaujal hlavně Tomáš Löbl svým strhujícím sólem v roli Stevena. Dost nevýrazný je naopak Martin Pošta v úloze Nicka, možná je to i tím, že tahle postava byla v nové verzi okleštěna a v podstatě tam nemá žádný valný význam.

Karlínský Dracula je ukázkou skvěle zvládnutého muzikálového řemesla, může být nostalgickou vzpomínkou pro obdivovatele původní verze, ale má co říct i novým divákům.