Ivan Krejčí si s Čechovem rozumí, což už potvrdil v domovské Komorní scéně Aréna. Jeho Strýček Váňa v Hradci Králové je sympatickou inscenací s několika opravdu zajímavými hereckými výkony.

Trošku nejasná je míra stylizace jednotlivých postav, místy se zdá, že chce režisér jít na Čechova spíše psychologicky, jindy ovšem dialogy výrazně stylizuje.

Jiří Zapletal je jako Ivan Vojnickij člověk, který ještě úplně nepodlehl deziluzi ze zmarněného života. Hercův nervní projev ukazuje, že Váňa stále má své tužby. Především touhu po mladé ženě profesora Serebrjakova Jeleně. I když jeho ataky na Jelenu jsou v prvních dějstvích inscenace až trochu přehnané a dělají z Váni sexuálního loudila.

Možná nejzajímavější výkon podává Natalia Holíková jako Jelena. Svým okolím opovrhuje, vyčítá si svůj ukvapený sňatek se Serebrjakovem, ale hodlá si zachovat svou hrdost a nechce podlehnout své slabosti pro doktora Astrova. I když ostatní vesnické postavy převyšuje, najde v sobě i porozumění pro zoufalou Soňu.

Tu ztvárnila Kamila Sedlárová s důrazem na její až trapné nadbíhání doktorovi, který jí ale zcela přehlíží. Jakub Tvrdík hraje Astrova jako alfa samce, jehož schopnosti se vymykají prostředí, ve kterém žije. Bez výraznějších aktualizací se tu povedlo vykreslit Astrova jako člověka s moderním myšlením, který se obává vlivu lidstva na přírodu. Své schopnosti ovšem utápí v alkoholu a strhává s sebou do propasti i ostatní.

Serebrjakov není v podání Františka Staňka starý, nemocný muž, ale vypočítavý člověk, který využívá své okolí, aby si mohl užívat pohodlný život na statku. Je to sobec, kterému jsou city ostatních ukradené.

První polovina představení má drobné problémy s temporytmem, což se po přestávce výrazně zlepší. Barevně spolu hezky ladí scéna Milana Davida a kostýmy Marty Rozskopfové. Lehce nostalgickou atmosféru, která inscenaci přibližuje spíš tragédii než komedii, dobře podporuje také hudba Ondřeje Švandrlíka.