Choreografka Petra Fornayová se nechala inspirovat filmem Control pojednávajícím o frontmanovi skupiny Joy Division Ianu Curtisovi. Zaměřila se na vztah jeho mladinké ženy Deborah a jeho milenky Annik. Každá z nich Ianu přinášela něco jiného, ale obě miloval stejně silně. Autorka Iana na jeviště neumístila, ale přesto ho divák silně cítí – je základním pojítkem, jakousi osudovou přitažlivostí, která obě ženy k sobě neustále navrací: činí z nich neoddělitelnou dvojici.

Jedná se o komorní inscenaci co do scény, tak obsazení i provedení. Choreografie je velmi citlivá a relativně skromná, což s sebou ovšem nese větší potřebu koncentrace při vnímání. Ale ani tak se nevyhneme místy nejasným dojmům z inscenace. Na jedné straně ji můžeme pojmout jako velmi citlivý a křehký lyrický proud podprahových významů, ale na druhé straně jsou bohužel některé situace či jednání natolik nekonkrétní, že se mohou snadno stát nesnadno čitelná. Částečný podíl na tom má i hudba, zvláště když v dlouhých, pozvolných pasážích jen nepatrně mění tóninu a tedy nikterak výrazně nepomáhá pochopení tance. Toto se zásadně změní v třetí třetině, kdy naopak ruku v ruce s děním na scéně dopomáhá vrcholným výkonům celého tvaru.

I přes předchozí výtky jde o příjemnou, poklidnou přehlídku nejrůznějších poloh, do kterých se mohou dvě ženy navzájem dostat.