Výkřiky do tmy – temný thriller o partnerských vztazích

Kateřina Šebelová | 4. 11. 2011

Autor: Andrew Bovell
Žánr: psychologický thriller
Scéna: Jaroslav Milfajt
Režie: Stanislav Moša
Hrají: Petr Štěpán, Pavla Vitázková, Markéta Sedláčková, Viktor Skála, Lenka Janíková, Martin Havelka aj.

O nevěře, lžích, ale také o odpuštění...
Městské divadlo Brno si pro pochmurné podzimní dny premiérově připravilo inscenaci Výkřiky do tmy z pera australského dramatika Andrewa Bovella. Detektivní thriller, jak bychom tento snímek mohli asi nejlépe žánrově pojmenovat, se zabývá partnerskými, potažmo manželskými vztahy. Pojednává o narušení důvěry, nevěře, lžích, ale i hledání pochopení a odpuštění.
Původní námět Australana Bovella byl uveden pod pracovním názvem jako Lantana series nebo později jako Vzdálená světla z temných míst v roce 1992 v australském Melbourne. Bovell sleduje propletenou síť vztahů ústředních postav v simultánních dialozích nebo formou paralelních vyprávění, které postupně rozkrývají detektivní zápletku. U nás byla hra Zmatení jazyků (později přejmenovaná na Výkřiky do tmy) představena v roce 2004 v pražském Divadle ABC.

Zápletka
V barech na předměstí se sejdou čtyři lidé – dvojice Leon a Jane a jinde v baru opodál Sonja s Petem. Problém nastává v tom, že všichni zúčastnění aktéři jsou zadaní manželé a manželky, ale protějšky, které si pro ten večer vybrali, nejsou jejich životní partneři, nýbrž náhodné známosti z baru. A aby toho nebylo tak málo, divák se dozvídá, že Pete je manžel Jane a Leon je zase manželem Sonji.

Mezi Leonem a Jane dojde k nevěře, Pete se Sonjou se dříve, než by došlo k nejhoršímu, rozcházejí. Avšak doma to nevydrží a prozradí, že málem byli nevěrní. Nevěra a lži vytvářející pozadí nabouraných vztahů však příběh rozvíjí dál, když do děje pozvolna vcházejí další postavy – Niel, bývalý snoubenec Sarah, Nick – soused Jane, a Peta - psychoterapeutka Valerie, její manžel John a Sarah, která je pacientkou Valerie. Příběh se postupně zamotává, aby se v závěru rozmotal. Otázkou je, zdali tím žádoucím směrem...

Krása v jednoduchosti
Scéna podle Jaroslava Milfajta je velmi prostá a svému účelu plně postačuje. Noční bar a levný hotel na jednu noc v jednom, doplněný o jakousi stěnu s okny, které zjednodušují divákovi orientaci v postavách i ději, se lehce mění v byt manželského páru nebo psychiatrickou ordinaci.
Kostýmy z dílny Andrey Kučerové jsou rovněž obyčejné, nenáročné až všední. Dobrou práci odvádí hudební složka postavená na jakémsi jazzově swingovém doprovodu.

Náročnost hereckých výkonů
Herecké výkony tentokrát vyžadují více soustředěnosti, než je běžné u jiných kusů. Dialogy často probíhají simultánně, což požaduje znalost nejen textu herce samotného, ale i ostatních hereckých kolegů. Vybraní herci první poloviny (Štěpán, Vitázková, Skála, Sedláčková), jak se zdá, byli zvoleni velmi správně a zralé herectví z nich stříká plným proudem.

Nejinak je tomu u jejich kolegů, kteří se svých rolí v druhé polovině ujímají rovněž s noblesou. Za zmínku zde stojí Lenka Janíková v roli vystresované psycholožky Valerie na pokraji nervového zhroucení nebo ledově chladný Tomáš Sagher jako soused Jane a Peta. Pobaví i Martin Havelka jako manžel Valerie, kterému byste uvěřili i neuvěřitelné...

Scénu prodchnutou emocemi všeho druhu doplňuje takřka baletním číslem dvojice umělců, kteří napětí, které by se jinak dalo krájet, zjemní. Jedinou chybičkou na kráse je enormně dlouhá délka inscenace.

První půlka je i přes výborné herecké výkony táhlá a místy až nudná. Divák se v propletenci vztahů, které se neskonale dlouho pitvají, nemusí cítit zrovna nejlépe. Druhá část hry je dynamičtější a díky více postavám i rozmanitější, nechybí zde akčnost.
Celkově režisér Stanislav Moša návštěvníkům divadla nabízí potřebnou dávku napětí, emocí a možná otázek k zamyšlení. Každopádně představení je určeno spíše pro náročnějšího diváka, který si rád užívá dobré herectví a miluje zvraty v ději.

Ve slovech Andrewa Bovella je řečeno takřka vše: „Myslím, že vypovídá cosi o jisté člověčí nedokonalosti, o mravní vadě či morální slabosti, chcete-li, slabosti, k níž jsme všichni náchylní jednoduše proto, že jsme lidské bytosti. Právě o tragických důsledcích takových slabostí je tento příběh."

http://www.epochtimes.cz/2011110418360/Vykriky-do-tmy-temny-thriller-o-partnerskych-vztazich.html