Uršula – jiná žena, která otevírá dveře do nejhlubšího ženského nitra

Kateřina Šebelová | 3. 11. 2016

Autor: Rudolf Sloboda

Podle románů Uršula a Rubato napsali: J. A. Pitínský a Simona Petrů

Režie: J.A. Pitínský

Scéna a kostýmy: Mona Hafsahl

Hudba: Richard Dvořák, Živé kvety, Ali Ibn Rashid, Dlhé diely, Richard Müller,...

Hrají: Ivana Hloužková, Tereza Marečková, Dalibor Buš, Ondřej Jiráček, Simona Zmrzlá, Martin Donutil, Pavel Zatloukal, Pavlína Vaňková, Vladimír Hauser, Naďa Kovářová, David Janík, Růžena Dvořáková, Milan Holenda a další...

Představení Uršula, které mělo premiéru již v únoru 2016, jsem náhodně zhlédla V Divadle Husa na provázku nedávno. Hru, kterou napsal zde velmi populární autor J. A. Pitínský na motivy románů Uršula a Rubato, vrací čas do chladných let normalizace. Rozehrává příběh o vraždě, pocitu viny hledání štěstí a víry na podkladě skutečných událostí.

Uršula – žena několika mužů

Uršula Záhorská není zrovna šťastná žena. Vystuduje v mládí vysokou školu a vrací se domů, na venkov. Vystudovaná inženýrka však v rodné vsi uplatnění nenachází, a tak, aby naplnila očekávání okolí, vezme si za manžela svého dlouhodobého obdivovatele a ctitele Jana Hodžu. Při jedné z hádek mezi nimi ho v sebeobraně zabije. Je odsouzena k vězení za vraždu. Po návratu z výkonu trestu má Uršula cejch vražedkyně a jen těžko si hledá své místo v životě. Rozhodne se za minulostí udělat tečku a vezme si za manžela vdovce Michala Pátka, který žije v domku s malým synkem Míšou. Ani tehdy není její život naplněný a spokojený. Manžel je jí nevěrný a Uršula navíc nemůže mít děti. Když nešťastnou náhodou zahyne malý Míša, manželství spěje rychle ke krachu a do tragického finále. Uršula se při hledání vlastního štěstí nevyhýbá milostným vzplanutím a prožije si románek s přítelem nevlastní dcery nebo mladým gymnazistou. Její život se zmítá v neklidných vodách bouřlivého života a pere se s cejchem viny.

Uršula a Rubato jako inspirace

J. A. Pitínský se Simonou Petrů čerpali ze dvou románů u nás téměř neznámého spisovatele Rudolfa Slobody. V první novele – Uršula se Pitínský zabývá životem Uršuly, který poznamená vražda prvního manžela. V druhé části inspirované románem Rubato se zase dramaturgyně Simona Petrů zamýšlí nad životem Uršuly po jejím návratu z vězení a nad směřováním jejího dalšího života. J. A. Pitínský, který do češtiny přeložil dva ze Slobodových románů, má s Rudolfem Slobodou mnoho společného. Jejich tvorba často řeší spletité osudy svých postav, které se pohybují na okraji společnosti, život na venkově nebo otázky spojené s vírou a jejím hledáním. Proto Pitínského volba zdramatizovat Uršulu byla jaksi logickou volbou, která nabídla dramaticky zajímavou a neotřelou látku k divadelnímu zpracování. Navíc Sloboda, který je v Čechách téměř neznámým autorem, patří na Slovensku k vysoce ceněným autorům, kteří si jistě zaslouží pozornost i u nás.

Návrat do temného období normalizace

Inscenace nevyužívá motiv ženské vraždy jako prostředek, který tvoří leitmotiv inscenace. Naopak, hlavní parketou inscenace je niterné prožívání a vnitřní život osudem zmítané ženy a vražednice, kterou společnost kvůli jejímu zločinu a odlišnosti poslala na okraj společnosti. Tomu odpovídá i naladění scény, která se syrově stylizuje do éry temných sedmdesátých a osmdesátých let minulého století. Z venkovsky situované scény zde ale necítíme vesnickou pohostinnost, ale spíše neosobní tón, který ještě více umocňují svými výkony herečtí představitelé. Postavy v dobovém oblečení jsou svérázné postavičky, které doplňují záměrně pošmournou strnulost scény. Panoptikum podivností, tak by se dal charakterizovat příběh Uršuly a jejího života a blízkého okolí. Inscenaci navíc velice trefně doplňuje hudba tehdejších známých hudebních interpretů (Žbirka, Müller, Elán, ...), které téměř svádí přímo k zanotování. Když si však uvědomíme krutou realitu a tísnivý podtext těchto skladeb v inscenaci, smích nás rychle přejde. Práce se světlem dodává atmosféře ještě autentičtější a hustější podtón. Dialogy postav jsou spíše strohé a jednoduché, propracovanost v komunikaci bychom tu hledali marně. Není to však na škodu, spíš se jedná o záměr autorů prezentovat odosobněnost vztahů mez lidmi do této formy neosobních rozhovorů.

Skvělá Hloužková nezklame...

V roli Uršuly září stálice souboru Ivana Hloužková, které je role Uršuly ušita doslova na míru. Navíc Ivana Hloužková má s typem silných, osudových žen své bohaté zkušenosti. Zde o to více platí, že s věkem zraje i ve svých postavách, což mnohokrát dokázala ve svém výčtu rolí zúročit. Rozháranou ženu, která se plácá ve svém ocejchovaném životě, aniž by ho naplnila, si Ivana Hloužková zahraje s chutí i noblesou jí vlastní. Silný potenciál svojí role zvládá precizně rozehrát, a tak si v jejím podání můžeme dosyta užívat výtečně rozkreslenou psychologii své hrdinky. Z ženských výkonů rovněž nezklame ani mladičká Tereza Marečková, která ztvárňuje Hodžovu dceru Janu. Tereza Marečková patří k velkým silným, mladým nadějím provázkovského ansámblu. Uznání si zaslouží i Dalibor Buš v roli prvního (zavražděného) Uršulina muže Jana Hodžy. Skvěle svou postavu ztvární Ondřej Jiráček v roli druhého manžela Uršuly – Michala Pátka. Ondřej Jiráček má pro svůj part dostatek prostoru, kde si despotického, omezeného a nevyrovnaného muže můžeme dobře vychutnat plnými doušky. Jeho trenýrkový vesničan v podstatě ztělesňuje i Uršulino okolí, které jí pohrdá a zároveň ji i obdivuje. Ostatní herci podávají standardně dobré výkony, které dokreslují mozaiku Uršulina života v plném lesku i bídě.

Pitínského a Petrů inscenace si pohrává s tíživým lidským osudem a zároveň odkrývá nitro hlavní postavy. Uršula není žádná světice, která by byla obětí své doby nebo osudu. Sama si nese na bedrech svůj úděl a sama si s plným vědomím nakládá víc, než unese, a do toho ještě syrově bilancuje svůj život. Pokud ji chceme odsuzovat, není to tak lehké. V Uršule při hlubším zamyšlení, můžeme nalézt hodně z nás samých. Svůj díl odpovědnosti nese však i společnost, která se s jinakostí ve svém středu jen těžce srovnává. Omezenost, maloměšťáctví i povrchnost okolí strhává postavení Uršuly na pomyslné společenské dno. Hra, která nutí k zamyšlení, nabízí nahlédnutí do tvorby u nás neznámého Rudolfa Slobody. Neprobádaný Sloboda má v sobě silný potenciál, který tvůrci hry využili beze zbytku. Slobodovo dílo by si zcela jistě zasloužilo více uznání na našich divadelních jevištích. Pitínského hra Slobodovi dává zelenou a to je dobře.

Hodnocení: 70%

http://www.epochtimes.cz/2016110323426/Ursula-jina-zena-ktera-otevira-dvere-do-nejhlubsiho-zenskeho-nitra.html