Osmyčky – bláznivá féerie na události českých dějin

Kateřina Šebelová | 17. 10. 2018

Žánr: teatrální unféerie z dějin národa českého
Scénář: Petr Štěpán, Jan Šotkovský, Stanislav Slovák
Hudba: Karel Cón
Režie: Stanislav Slovák
Scéna: Jaroslav Milfajt
Kostýmy: Andrea Kučerová
Hrají: Michal Isteník, Petr Štěpán, Ondřej Halámek, Ladislav Kolář, Radka Coufalová, Jiří Ressler, Jakub Uličník, Dušan Vitázek, Robert Hamala, Martin Tlapák, Michal Nevěčný a Jaroslav Záděra.

Letos v říjnu si naše země připomíná sté výročí založení Československé republiky. Tvůrčí tým Městského divadla Brno se rozhodl k tomuto slavnému výročí také přispět, a tak vznikla inscenace Osmyčky. Jádrem inscenace se staly slavné letopočty s číslem osm na konci, které tak často hýbaly našimi dějinami. Režie se ujal jeden z autorů inscenace, Stanislav Slovák. Světovou premiéru si Osmyčky odbyly na Činoherní scéně Městského divadla Brno ve dnech 15. a 16. září 2018.

Populární trio přichází s novým počinem

Oblíbená autorská trojice Petr Štěpán, Jan Šotkovský a Stanislav Slovák má za sebou na jevišti tohoto souboru několik úspěšných autorských inscenací (Sněhurka a sedm trpaslíků, Baron Trenck, Menděl aneb Vzpoura hrášků nebo poslední inscenaci Brněnské kolo). Jedná se vždy o hry plné humoru a nadsázky. I slavné osmičkové roky, které hýbaly českými dějinami, pojali tvůrci s humorem. Jedná se o hru, která představuje pomyslné rekapitulační leporelo napříč českými dějinami v tak trochu netradičním pojetí. Tvůrci se nedrží přesně české historie, naopak, nechávají si hodně prostoru pro improvizaci, a tak vůbec nevadí, že mnohé události se možná vůbec nestaly, udály se úplně jinak nebo se nestaly v žádném „osmičkovém" roce.

Navíc, v inscenaci jde hlavně o to, udělat si z Čechů, české povahy a z typických českých atributů legraci. Satirickou formou se divák dostává do českého vnímání světa, které je zde prezentováno pomocí dvou vykutálených průvodců – Čeňka Udavače a Marcela Zatýkala, kteří jsou zde naznačeni jako ti, kteří nenápadně, ale přitom zcela zásadně hýbají (nejen) českými dějinami. Kdekoliv se tito dva výtečníci objeví na scéně, tak se vždy stane něco, co se stát nemělo nebo co se mělo udát zcela jinak. A soukolí dějin se točí zběsilou rychlostí dál a dál a pánové Marcel a Čeněk u toho pochopitelně nemohou nikdy chybět. Navíc je zarážející, že téměř nikdo netuší, že hybateli našich dějin jsou zrovna oni dva....

Čeněk a Marcel jako utajení „tvůrci" dějin?

Celý příběh začíná TV vstupem, kdy na obrazovce populární komerční televizní stanice moderátorka hovoří o událostech českých dějin doby dávno minulé jako o momentálně probíhajících událostech. A právě zde se poprvé setkáváme s hlavními postavičkami příběhu - Čeňkem a Marcelem. Divák s šokujícím pobavením sleduje, jak by se příběh Mistra Jana Husa nebo příchod Praotce Čecha mohl vyvíjet, nebýt těchto dvou výtečníků.

Vývoj české historie se rozhodne rozkrýt investigativní novinářka Sabina, která chápe, že v naší historii něco neklape. Proto se snaží ze všech sil setkat s pány Čeňkem a Marcelem, kteří by si měli odpykávat doživotní trest v mírovské věznici. Jenže jaké je její překvapení, když oba výlupci záhadně zmizí, aby mohli škodit dál. Sabina se rozhodne přijít celé věci na kloub a zastavit běsnění těchto dvou prospěchářů. Má novinářka Sabina vůbec šanci proti těmto dvěma darebákům zvítězit a rozkrýt jejich působení v českých dějinách?

Pivní sudy, videoprojekce i dobové kostýmy

Scéna, kterou vytvořil Jaroslav Milfajt, nabízí dostatečný funkční prostor, který je lemován sudy piva vyskládanými do výšky. Pivo jako populární český mok je typickým prvkem, který je s naším národem spojený, a dodává tak jevišti spolu s nápisy vztahujícími se k českému naturelu punc uvěřitelnosti. Navíc poměrně jednoduchou scénu doplňují projekce Petra Hlouška, které dobře dovedou navodit televizní vysílání nebo důležité historické milníky našich dějin. Kostýmy z dílny Andrey Kučerové dobře korespondují s historickými i současnými postavami, jsou věrohodné a vkusné.

Výborné herecké výkony ústřední dvojice i ostatních herců

Z hereckých výkonů září dva vykukové - Čeněk (Michal Isteník) a Marcel (Petr Štěpán). Je vidět, že si oba pánové herecky sedli a dobře se doplňují. To, co nemá jeden, má bezpochyby druhý. Souhra jejich nenápadné angažovanosti na pozadí našich dějin je po herecké stránce nepřehlédnutelná. Oba herci si role zlých chlápků, kteří za nic nemohou a vše dělají pouze pro „dobro" druhých, užívají naplno. V inscenaci pánové Štěpán a Isteník podávají plnokrevné herecké výkony. Velmi dobře je v tom podporuje zbytek ansámblu. Jedinou ženou v inscenaci je Radka Coufalová, která se mezi muži rozhodně neztratí a podá skvělý herecký i pěvecký výkon, ať již v roli Vesny, doktorky Kadavé, zpěvačky či investigativní novinářky Sabiny. Zbývající mužský element svěže proplouvá v převlekové show, aniž by mu docházel dech. Postavy a převleky se střídají v rychlém sledu a je pozoruhodné, jak v tomto vražedném tempu herci stíhají držet s inscenací krok. Pobaví Dušan Vitázek v roli Praotce Lecha, Přemysla Otakara ll. Nebo Karla IV., stejně tak jako ostatní herečtí kolegové v mnoha menších, nikoliv však méně významných rolích...

Pravda nebo fikce?

Inscenace promlouvá k divákům v satirickém, kabaretním duchu, a jejím cílem je pobavit a udělat si legraci z české povahy, ale i z každého z nás. Neexistuje snad jediný český člověk, který by v sobě neměl některou z typicky českých vlastností. Autoři, jak je jejich dobrým zvykem, nešetří ani dění ve městě Brně, utahují si z byrokracie, televizních zpráv populárních stanic, ale také konspiračních teorií, které českému národu nejsou rozhodně cizí. A tak se diváci dozvídají, jak to mohlo být ve skutečnosti s Praotcem Čechem, Přemyslem Oráčem, Janem Husem, požárem Národního divadla či Velkou Moravou ve skutečnosti nebo to celé mohlo být úplně jinak...

Podmanivá hudba je ozdobou inscenace

Výraznou složku inscenace tvoří hudba pod taktovkou dirigenta Karla Cóna. Hra je protkána hudbou osmičlenného orchestru a vtipnými písněmi, které útočí s lehkostí na úskalí české povahy. Živý orchestr, který je před zraky diváků ukrytý, rozehrává působivou a energickou hudbu, v jehož repertoáru budou ke slyšení kromě originální hudby i parodie na některé známé české hity (Přejdi Jordán, Malovaný džbánku,...).

Osmyčky jako parodie na sebe sama

Osmyčky v podání tria Šotkovský – Štěpán – Slovák běží svůj běh českými dějinami a v první půli příběhu se daří bavit svou neotřelostí, a přitom nedrhnout. V druhé polovině už některé pasáže jdou o poznání více ztuha, dalo by se říct, že až na sílu. České peklo, kde se spravedlnosti nedočkáte, či obraz ukřižování na Golgotě už tak moc nebaví a zůstává otázkou, zdali už té „srandy" nebylo až příliš. Přesto tempo v tomto duchu nepolevuje a inscenace si žije svým životem až do konce na stejné vlně.

Novodobější momenty české historie minulého století (1918, 1938, 1948, 1968,...) autoři naznačili jen okrajově, a tak se na plátně promítají jen jako filmové střípky. Důvodem bude zřejmě jejich nedávná bolestná stopa, kterou někteří z nás mají dosud v živé paměti. Celá inscenace působí dojmem, že prospěcháři a lotři, kterými se (nejen) naše dějiny jen hemží, vždycky z trestu nějak vybruslí. Tato karikatura působí mírně pesimisticky a v podstatě je parodií na sebe samou.

Osmyčky jako pohled do duše českého člověka

Kabaret s příběhem, tak zní podtitul satirických Osmyček. Ti, které ruší ypsilon v názvu, mohou zůstat v klidu, tato chybička se do názvu nevloudila náhodou. Jedná se o slovní hříčku, která prezentuje slavné i neznámé či méně slavné roky naší historie zároveň se autoři snaží dotknout smyček, které nám tu po osmičkových letech zůstaly.

Milovníci kabaretu, satiry a humoru si v Osmyčkách Městského divadla Brno jistě přijdou na své. Dělat si legraci z dějin, událostí, české povahy i nás samotných patří k důležitým momentům každé dobré satiry a kultury národa. Městskému divadlu Brno se podařilo uvést inscenaci, která nenudí, a i přes poměrně dlouhý čas trvání dokáže držet tempo a bavit. Osmyčky rozhodně nejsou zábavou pro každého a ne každému také jejich humor sedne. Inscenaci by jistě více slušelo celkově zkrátit děj a některé pasáže, které jsou zbytečně zdlouhavé, by rovněž snesly úpravy. I přes drobná zaškobrtnutí se v inscenaci podařilo udržet nadhled a humor na prvním místě. Jistá originalita provedení patří k plusům představení. Navíc vcelku neotřele Osmyčky ozvláštní hlas vypravěče, kterého se ujal již nehrající herec Viktor Preiss, a vtip dodají skuteční televizní moderátoři Kristina Kloubková a Ondřej Blaho na předtočených spotech.

Díky svému potenciálu dokážou Osmyčky udržet pozornost jak mladého, tak i staršího publika, protože témata, kterých se inscenace dotýká, jsou blízká všem lidem bez rozdílu věku, pohlaví či politického smýšlení. Pohlédnout do očí historii i nám samotným je magnetem, který zajistí Osmyčkám popularitu i do budoucna.

Hodnocení: 70 %

http://www.epochtimes.cz/2018101724428/Osmycky-blazniva-feerie-na-udalosti-ceskych-dejin.html