Dotkni se vesmíru a pokračuj – komedie o pádu na dno a ještě dál

Kateřina Šebelová | 1. 10. 2017

Žánr: činohra

Autor: René Levínský

Režie: Hana Burešová

Scéna: Tomáš Rusín

Kostýmy: Zuzana Štefunková–Rusínová

Hudba: Petr Hromádka

Hrají: Petr Štěpán, Alena Antalová, Svetlana Janotová, Igor Ondříček, Viktor Skála, Ivana Vaňková, Miroslav Čížek, Rastislav Gajdoš, Aleš Slanina a Jan Mazák.

Komediální příběh s názvem Dotkni se vesmíru a pokračuj napsal teoretický fyzik a experimentální ekonom René Levínský speciálně pro Činohru pražského Národního divadla na objednávku. Hru tehdy režíroval Jan Frič a měla premiéru v listopadu 2016. O necelý rok později inscenaci (jako úvodní premiéru nové divadelní sezóny) se rozhodla v Městském divadle Brno představit hostující režisérka Hana Burešová. Brněnská premiéra odstartovala 16. září 2017.

Z vrcholu na samotné dno?

René Levínský, který má blízko ke světu vědy a techniky, napsal inscenaci, která pojednává o cestě z vrcholu až na samé dno a pak zase dál – alespoň takový podtitul hře vetknul tvůrčí tým MdB. Hlavní postavou příběhu je úspěšný biochemik Bohumil Plánovský, který se touží proslavit ve svém oboru a navždy se tak zapsat do dějin vědeckého nebe. K tomu mu však chybí převratný objev. Bohumil, který je obklopen vědeckým prostředím, učenými kolegy i krásnými doktorandkami si užívá výdobytků tohoto prostoru plnými doušky. Doma se však žádná idylka nekoná. Nakonec se však Bohumilovi podaří popsat mechanismus druhové změny a objevit tak princip evoluce.

Této myšlenky se chopí Bohumilův dávný přítel, lingvista a matematik Adam Šmíd, který věří, že v genetickém kódu je zašifrovaný boží vzkaz, a také přijde s myšlenkou vytvořit dokonalého člověka. S tímto šíleným nápadem se však neztotožňuje Plánovského žena Božidara, ale naopak se velmi líbí Bohumilovi a novinářce Svatavě Hovorkové, která v převratném objevu vidí své zviditelnění. Podaří se vytvořit dokonalého člověka? To je otázka, která se táhne celým příběhem jako červená nit.

V laboratoři jako doma...

Celá inscenace dává divákům nahlédnout do světa moderní vědy a výzkumu, a tak není divu, že také scéna je navržena přesně tak, aby se chladně sterilnímu laboratornímu prostředí co nejvíce přiblížila. Tomáš Rusín zvolil bílé tóny laboratorních stolů, strohé vybavení, bílé stěny, a tak iluze sterility je dosažena dokonale. Jediným živým elementem jsou lidé – vědečtí pracovníci, z nichž každý je vskutku originál. Vědátory alespoň trochu polidšťují hrníčky, které jsou důležitým prvkem inscenace. Kostýmy jdou na ruku vědeckému vnímání světa, a tak se žádné překvapení nekoná, jedinou extravaganci mezi bílými plášti či šedavými obleky nabízí zapálená novinářka Hovorková se svými nekonečnými výstřihy a vyzývavými šaty.

Pestrá paleta postav

Role sebestředného vědátora Plánovského se s chutí zhostil Petr Štěpán a byla to dozajista správná volba. Svou živelností i hereckým nasazením Štěpán ztvárnil Ing. Bohumila Plánovského s nadhledem i noblesou mu vlastní. S chutí si vystřihnul samolibou postavu, která z vrcholu padne až na samé dno. A nutno podotknout, že obě polohy mu sluší.

Rozhodně nezklame ani Alena Antalová v roli Plánovského manželky Božidary, která se jen obtížně srovnává s manželovým životním stylem. Antalová na to však reaguje na to po svém – s ironií, sarkasmem i humorným nadhledem se pasuje do své dobře rozehrané role. Její „nevědecká" postava působí oproti nafoukaným výzkumníkům jako z jiného světa a působí syrovým a svěžím dojmem.

Igor Ondříček v roli požitkářského lingvistického matematika Adama Šmída si zase užívá své výsadní postavení v příběhu, když se dávný kamarád z dětství změní na důležitou postavu, která se nenápadně stane pomyslným jazýčkem na misce vah celého příběhu.

Ostatní herci bravurně ztvárňují až v groteskní nadsázce nabubřelé vědce, kteří tvoří pestrou a barevnou mozaiku celé dějové linie.

Specifický jazyk René Levínského

René Levínský si libuje v mystifikaci, odborných výrazech, které kombinuje do banálně absurdních situací. Inscenace Dotkni se vesmíru a pokračuj v tomto není výjimkou. Prostředí, které autor dobře zná (svět vědy), nám servíruje se všemi jeho specifiky, ale zároveň i s humorem. Každá postava je zde v podstatě karikaturou. A hlavně se Levínský tématem svojí hry zamýšlí nad morálností experimentů s lidským genomem. Má vůbec lidstvo právo provádět genetické experimenty? A jaké to může mít následky?

Věnováno památce Ilji Ripse

Inscenace je věnována památce Ilji Ripse – lotyšskému matematikovi židovského původu, který se proslavil svým experimentem, ve kterém se snažil rozluštit v textu Tóry vzkaz Stvořitele. Dalším jeho slavným počinem byl pokus o následování činu Jana Palacha, který se upálil v Praze na protest proti invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1969. Ilja Rips se jako mladý student pokusil upálit u Památníku svobody v Rize s transparentem Protestuji proti okupaci Československa. Jeho čin byl však překažen kolemjdoucími a Rips skončil za svůj čin ve vězení a byl léčen na psychiatrii.

Komedie Dotkni se vesmíru a pokračuj nabízí zábavnou jízdu napříč světem vědy, výzkumu a s tím souvisejících lidských osudů. Oproti pražské verzi moravská inscenace do svého děje zakomponovala názvy brněnských ulic, restaurací a známých brněnských lokalit. Brněnské reálie celý příběh přesouvají ze sterilního výzkumáku do ulic moravské metropole, což příběh oživuje. Nadějně rozběhnutá první polovina příběhu však v druhé části zpomalí a postrádá dynamiku. Je velká škoda, že autoři v závěru hry více nerozvinuli děj. Nadějný potenciál hry tak vyšuměl do prázdna a závěr si každý může domyslet dle své fantazie. Výsledek genetického experimentu tak zůstává viset v prostoru jako Damoklův meč. I přes tyto nedostatky Levínského hra se může pyšnit zajímavými nápady a zpracováním, které je rozhodně neotřelé a originální. Jako startovní inscenace nové sezóny v Městském divadle nezačala vůbec špatně...

http://www.epochtimes.cz/2017100123818/Dotkni-se-vesmiru-a-pokracuj-komedie-o-padu-na-dno-a-jeste-dal.html