Betlém aneb Převeliké klanění sotva narozenému Jezulátku – s tímto divadelním kusem v obnovené premiéře v předvánočním období vyráží brněnské Divadlo Husa na provázku na své tažení adventním časem.

Betlém znovu a znovu

Inscenaci Betlém aneb Převeliké klanění sotva narozenému Jezulátku slaví svoje již páté uvedení. Poprvé se tak stalo v prosinci roku 1989 tehdy ještě s Dětským studiem Divadla Husa na provázku. Následovalo uvedení Betléma v Klicperově divadle v Hradci Králové, opět pod Morávkovou taktovkou v roce 1997. Kromě českých pódií byl Betlém představen v rekonstruované České národní budově na Manhattanu v New Yorku v roce 2006. Tandem Morávek – Pitínský Betlém opětovně a úspěšně uvedli ještě o šest let později v prosinci roku 2012. Letošní obnovená premiéra proběhla 8. prosince 2013 na prknech Husy na provázku.

Zastavit se ve vánočním čase...

Příběh narození Ježíše Krista patří mezi oblíbená divadelní zpracování. Pitínského přebásněná verze otevírá příběh narození Krista formou lidové slavnosti, éterem znějí koledy a kromě všudypřítomných andělů tu i zlo vystrkuje svoje růžky. Publikum se stává jakousi nedílnou a přitom neviditelnou součástí příběhu. Spolu s anděli i služebníky pekla prožívá divák v hledišti každým pórem silný biblický příběh – boj dobra a zla, který táhne i po staletích.

Vedle sebe zde stojí Josef, Marie, Herodes, pastýři, králové i pekelníci. Všichni dohromady tvoří jakýsi živý betlém, který protkává jímavý a jemný Pitínského text. Zdánlivou vážnost tématu připomínající klasické vánoční hry odlehčuje vnesení moderních komediálních prvků do děje. Toto propojení nutí diváka se v tomto hektickém čase zastavit, zklidnit se a udělat si čas na vnímání pravých vánočních hodnot.

Výprava nočním Brnem

Silný zážitek patří bezesporu začátku hry, kdy sám režisér diváky vyvede z prostor divadla směrem k petrovské katedrále. Cestu lemují herci v kostýmech andělů, kteří ukazují na nejroztodivnějších místech cestu tmou mezi blikajícími svíčkami až do svatopetrských zahrad. Pak už se průvod ocitne před reprodukcí obrazu Vladimíra Huptycha s opuštěnými jesličkami, kde burácí koledy a praská oheň. Následuje prolog pod hvězdnatým nebem, kde se publikum poprvé setkává s „těhotnou“ Marií a Josefem a na vlastní kůži může prožít jejich zoufalství, když nemají kam jít. Poté se všichni vydají s Marií, Josefem a anděly v čele zpět do velkého sálu, kde hra pokračuje. Tato noční pouť ještě více navozuje slavnostní vánoční náladu, ale tu klidnou a rozjímavou, nikoliv hektické předvánoční běsnění.

Jesličky na slámě

Scénu tvoří úzký prostor posypaný slámou, kde se odehrává veškeré dění. Tady stojí živý betlém, přicházejí sem tři Králové, zde Herodes rozhoduje o vraždění neviňátek a své spáry rozevírá smrt s Ďáblem nebo plamenným mečem mává samotný Archanděl. Část děje se odehrává na balkóně, kde zpívá dětský sbor koledy nebo Ďábel vzývá smrt. Prostor mezi diváky pojímá i klavírní doprovod zjemněný ženským zpěvem, který tvárně pracuje s emocemi betlémského příběhu i duševním rozpoložením publika. K tomu ještě nutno připočítat i nápadité a zábavné kostýmy Evy Morávkové.

Ďábel, Archanděl a ti druzí

Z hereckých výkonů jako vždy nezklame Ivana Hloužková jako Ďábel ďábelská v kombinaci se Smrtí, co načuhuje v podání Nicole Maláčové. Pobaví i prchlivý Archanděl ve ztvárnění Ondřeje Jiráčka, tři pomatení pastýři nebo enormně slizký Herodes, kterého ztvárnil Milan Holenda. Celkově soubor budí dojem pestré směsi postav a charakterů.

Morávkova inscenace Betlém aneb Převeliké klanění sotva narozenému Jezulátku dokáže vtáhnout diváky do dva tisíce let starého biblického příběhu a společně s jeho aktéry se stát součástí toho příběhu alespoň na tu více než hodinu představení. V čase adventu nabízí příjemné zastavení, které dokáže zklidnit a pohladit po duši...