45% Problematický text A. Goldflama, který se tváří být něčím víc, než doopravdy je. Jestliže měl autor snahu o zobrazení postavení žen ve společnosti, které připodobnil ke křehkým panenkám (verze V. Čermákové a kostýmní výtvarnice J. Preková z nich učinily pohádkové bytosti), vlastně tím jen podtrhl své genderové uvažování na pozadí notoricky opakovaných pravd. Nic na výsledku nemění ani fakt, že herečky dokázaly po celou dobu představení díky nespoutané režii V. Čermákové udržet jistou míru „zábavnosti“, čímž sice stále útočily na divákovu pozornost, nicméně poselství samotné hry se tím ještě více znejasnilo. Možná to celé mělo být o tom, jak nejsme schopni se vyvázat z rodinných potažmo společenských stereotypů, jež nás ať chceme či nikoli ovlivňují, nebo čistě o vztazích čtyř generací žen z jedné rodiny. Jenže tohle všechno by potřebovalo nejen propracovanější text, ale i režijní vedení oprostěné od efektní podívané. Kdyby dramaturgové divadel nehledali tolik nedostatkové hry, v nichž by mohlo dostat příležitost více hereček, jistě by se podobný dramatický počin na jeviště nedostal. Možná bych tak znovu po tisící a prvé raději viděl Dům Bernardy Alby či Osm žen...