Modelový typ hry ukazující na konkrétním dospívajícím jedinci, jak lidé dokáží i jakékoli „vznešenější“ myšlenky přizpůsobit k obrazu svému. Režie M. Tyce se soustředila zejména na co nejvěrohodnější zpracování tragikomických situací, do nichž se hlavní hrdina Benjamin dostává díky svému dogmatickému výkladu slova Božího. Inscenace se nesnaží rozkrývat příčiny proč a do jaké míry je chlapcovo chování poznamenáno fanatismem či zneužitím víry ku svému prospěchu, nicméně všechny otázky spojené s těmito tématy přesně pojmenovává. Je společnost a systém našeho školství připraven přijmout i alternativní výklady vzniku světa? Je tolerance k jinému světonázoru v těchto institucích dostatečná? Z čeho pramení násilí a netolerance mezi jednotlivými náboženstvími? Jak se může učitel vzepřít nařčení žáka, když stále více ztrácí možnost adekvátní obrany? Nyní je totiž až nebezpečně jednoduché, aby student pedagogovi v klidu zničil kariéru nebo se mu aspoň postaral o několik bezesných dnů či týdnů. Škoda, že se režii nepodařilo víc rozvinout i téma výchovy, poněvadž Benjaminovo rodinné zázemí jistě, dle několika zmínek, nepatřilo k nejideálnějším. T. Havlínek se nelehké úlohy zhostil s naprostou samozřejmostí, hned na počátku herecké cesty se tak dokázal s úspěchem vyrovnat s náročným úkolem jako je role dospívajícího Benjamina, který si projde nelehkým obdobím hledání sebe sama. Jeho přerod v naprosto destruktivní osobnost neštítící se ani těch nejohavnějších činů působil až děsivě autenticky. Přirozeným herectvím (zvlášť po zhlédnutí Tetování v Divadle v Celetné) překvapila např. i S. Černodrinská v roli Benjaminovy matky, závěrečný výstup pak zvládla s přehledem působivě vygradovat A. Daňková coby učitelka biologie, kterou Benjamin nařkl ze sexuálního zneužívání. Zaujal i P. Šmíd coby ředitel školy, i když si od své postavy přece jen chvílemi zbytečně udržoval značný odstup. Na nepříliš vděčné roli učitele tělocviku by ještě mohl zapracovat R. Müller. Po zhlédnutí druhé absolventské inscenace lze konstatovat, že se po delší době „narodil“ silný činoherní ročník. Možná hra a potažmo inscenace nepřináší objevné myšlenky, nicméně v zajímavém kontextu jasně pojmenovává problémy spojené s dospíváním, s hledáním víry, ale také s prostým navazováním mezilidských vztahů. A to jsou proklatě závažná témata.