Nevyvážená dramatizace, která je rozčleněna do několika dialogů, jeden monolog a jeden trialog. Především první část během sedmdesáti minut nepřináší významnější posun v dění, neustále se probírá jedno a to samé, až některé pasáže vysloveně nudí. V části po pauze dochází k evidelntnímu zlepšení, což je dáno nejen lehčím vedením tužky autora adaptace, ale i větší dramatičností situací a zejména pak přiléhavým uchopením postavy Charlotty herečkou R. Rázlovou, která se na divadlo vrátila po mnoha letech. Scény, v nichž vystupovala, patřily ve viděné repríze k těm nejvydařenějším. Její vykreslení (i když místy možná až zbytečně hodně excentrické, nikoli však přehrávané) kurtizány „druhé kategorie“ bylo v duelu s Ch. Poullain coby „kurtizánou jedničkou“ asi tím nejzajímavějším, co Ondruchova inscenace nabídla. Ačkoli byla hra psána na tělo právě již zmíněné Ch. Poullain, její ztvárnění kurtizány coby nóbl romantické dámy mě moc nepřesvědčilo – skoro to vypadalo, jakoby si herečka spolu s režisérem spletla žánr či postavu. Překvapivě nevýrazným zůstal i I. Orozovič, přestože roli prostopášného mladíka vystřihl bez významného zaváhání a relativně přesvědčivě. Navíc ani jejich nevyvážený vztah a jeho vývoj není zpodobněn zcela jasně, postupem děje se vytrácí tak nějak do ztracena. Inscenace na mě působila spíš jako klasická oddychová letní konverzačka, což má na Letní scéně jistě své opodstatnění. V této souvislosti patří rozhodně k lepším počinům letních divadelních produkcí, při nichž se divák pobaví a domů odchází s čistou hlavou. Ovšem v klasickém repertoáru Ungeltu bude již její uvádění vedle nadstandardně vydařené většiny tamních inscenací méně opodstatněné.