Zhlédnutou reprízu muzikálu Evita (21.9.) poznamenaly problémy s nazvučením už i tak, aspoň co se zvuku týče, značně problematického divadelního sálu J. Myrona. V mnoha scénách bylo patrné, že se účinkující asi vzájemně zcela neslyší, takže jejich zpěv v duetech či ve sborech nebyl zcela kompaktní. V druhé části navíc chvílemi vypadávaly i mikroporty. Moderní inscenaci P. Gazdíka by neškodila větší „akčnost“, zvlášť co se týče postavy Che, kterého však T. Savka velmi pečlivě a bez sebemenšího zaškobrtnutí jak uzpíval, tak odehrál. Stává se z něj sebejistý muzikálový hráč, jenž od dob Miss Saigonu ušel, především v hereckém projevu, velký kus cesty. Problém ovšem spatřuji v pojetí postavy Evy Perón, na níž dle mého soudu inscenace nemá vyhraněný názor, takže ve výsledku právě tato figura působí dost matně. Její představitelka H. Fialová se v první části, zejména pak na začátku, zdála být značně nejistá, dojem z jejího výkonu pak napravila část po pauze, v níž dokázala přesvědčit herecky i pěvecky (i když by mohla přece jen více dbát na minimalizaci operetního výrazu). Za precizně propracovanou postavu po všech muzikálových stránkách ale považuji Magaliho v podání R. Jíchy, jenž i na malém prostoru dokázal zaujmout natolik, že je jeho výkon nejzapamatovatelnějším z celé inscenace. V menší roli Perónovy milenky zaujala i V. Gidová, M. Němec jako Perón zůstal daleko za výkony kolegů, což ovšem považuji za vinu samotného libreta než režie či herce. Orchestr se i přes problémy s ozvučením dokázal s Webberovou hudbou vypořádat nad očekávání výtečně. Za zmínku stojí i výtvarná stránka inscenace (nejvíc na mě zapůsobilo zpracování duetu Che s Evou v druhé části). NDM má dobře nakročeno stát se hned po brněnském Městském divadle českou muzikálovou špičkou.