Pod dvěma taktovkami se odehrává plzeňský Fun Home - Pavel Režný diriguje muzikálový orchestr (a činí tak s noblesou a plným zaujetím), Eva Staškovičová pak od kreslířského stolku diriguje dění na jevišti. Vypravuje o svém dětství a dospívání z pozice dospělé kreslířky komiksů. Třemi časovými rovinami, které se střídají a proplétají, nás Lumír Olšovský a Pavel Bár provázejí s jistotou, nenechají nás tápat, ale zároveň neprozrazují víc, než je nutné. 

Kreslířka Alison je autentická a krásná ve všech třech svých podobách - já kromě Evy Staškovičové viděl Emu Karpeles a Markétu Jindrovou. Velkým zážitkem pro mě byla Lucie Dolejšková - jako matka Helen stála dlouho v pozadí, aby potom všechnu svou bolest vyzpívala a vykřičela ve scéně s vínem, v rozhovoru se svou dcerou. 

Tenhle muzikál má dvě tváře. Ta první je barevná, veselá a hravá, bezstarostná a šťastná, ale pomalu se dere ke slovu ta druhá - temná, plná bezradnosti, přetvářky, bolesti a beznaděje. Veselé barevné kulisy Andrey Pavlovičové zůstávají a tvoří ostrý kontrast s tím, co se nám odehrává před očima. 

Velmi pomáhá choreografie Pavla Klimendy, kterou všichni tančí s chutí a ve které je hodně energie. A je znát, že to Pavel skvěle umí s dětmi - nechápu, jak je spolu s režisérem dovedli zbavit trémy a dovést je k tak autentickému projevu. 

Je tu další důvod vydat se do Plzně na muzikál - ani nevím kolikátý už. A moc si přeju, aby tahle báječné série neskončila.