Nejslavnější barokní román ožívá ve Vile Štvanice na nebezpečně prudké šikmě ve tvaru kruhu, která symbolizuje svět. Všechnu jeho krutost, záludnost i krásu.
Skvěle vyluhovanou trestí z románu Hanse Jakoba Christoffela von Grimmelshausen nás provázejí Vojtěch Franců jako Simplicius a Petr Šmíd jako mnozí lidé, které Simplicius na své pouti potkává. Support jim poskytují Kamila Mottlová, Kristina Veselá a Bartoloměj Veselý. 
Ani se nechce věřit, že jde už o 31. inscenaci Geisslerových dvorních komediantů. Petr Hašek a ostatní inscenátoři si pohrávají s barokními iluzemi, nebojí se humoru a poprvé za existenci souboru zařazují přestávku (kterou ovšem beze zbytku vyplňuje svým dojemným vyprávěním Petr Šmíd).
Celý jevištní tvar je dokonalý, až se z toho člověku točí hlava. Vojtěch Franců je boží prostota sama. Jeho postava je předobrazem Voltairova Candida i Dostojevského knížete Myškina. Je prostý a kouzelný, zpočatku naprosto bezelstný a bezbranný, až do konce dokonale sympatický. Petr Šmíd je proměnlivost sama. Plynule se mění v nejrůznější postavy a zalidňuje jimi Simpliciův svět. Už v inscenaci Pudl a Pudr tvořili báječnou dvojici, teď jsou snad ještě sehranější.
Tenhle Forrest Gump v kulisách třicetileté války je skvělý divadelní kus. Vidět ho jednou mi nejspíš nebude stačit.